Keltské oppidum se nachází na vrcholu zvaném Hradiště (380 m.n.m.), proto se můžeme setkat i s pojmem Hradiště u Stradonic. Jednalo se o poměrně dobře chráněné sídlo, které se rozprostíralo na svazích obtékaných známou řekou Berounkou (severovýchod) a na severozápadě Habrovým potokem.
2. srpna 1877 znamenal mezník v historii obce Stradonice (poblíž Nižboru u Berouna), právě v tento den byl nalezen v koženém vaku poklad obsahující zhruba 200 keltských mincí - zlatých duhovek. Tato zpráva vyvolala "zlatokopeckou horečku a na lokalitu se sjely desítky zvědavců.
Počet nálezů se z této doby se odhaduje na 100 000! Mnoho předmětů skončilo v zahraničních rukou.
Roku 1886 přichází na scénu Josef Ladislav Píč (klasik české keltologie), za dobu své působnosti nashromáždil řadu artefaktů, které popsal ve svém díle: Starožitnosti země České (1899-1909).
V roce 1981 byl uskutečněn ve východní části hradiště záchranný archeologický výzkum (Rybové a Drdy), neboť se na oppidu projektovalo plynové potrubí pro blízkou sklárnu (výzkum trval jen 10 týdnů). Průzkum dokázal přítomnost mnoha domů v podhradí, dvorců, stáje a část cesty. Byly zdokumentovány i keramické nálezy, výzkum se dále ubíral na rostliny a palynologii (pyly).
Na stradonickém hradišti se tavilo železo, samotná železná ruda z nedalekých výchozů ordovických Fe-rud se stala zcela nepochybně jedním z hlavních důvodů prosperity tohoto sídla. Struska se dodnes dá nalézt v povodí Habrovského potoka. Z archeologických nálezů se našly různá kladívka či kovadliny. Odlévání bronzů na oppidu rovněž nechybělo, byly objeveny kadluby a kelímky na tavení bronzu. Taranisova kolečka mezi nálezy rovněž nechybějí.
Velmi důmyslně se rozvinulo užití emailu (Keltové jím zdobili kovové výrobky) .
Během vykopávek bylo na oppidu nalezeno velké množství kostí zvířat. Údajně bylo za rok vykopáno 30 vagónů kostí, ze kterých se drtila moučka užívaná jako hnojivo - spodium. Osteologický výzkum prokázal: kosti hovězího dobytka (40%), prasat (38%), ovcí, koz, koní atd.. Z rostlinné stravy převládala pšenice (Triticum dicoccum), ječmen a oves. Jídelníček se shodoval s nálezy i z nedaleké Závisti.
Stradonice byly i centrem obchodu, což potvrzují nálezy keltských i antických mincí, našly se i psací potřeby (kostěná tabulka, která se zalila voskem a dalo se do ní vyrývat obchodní záznamy). Průzkumem se odkryly i římské bronzové nádoby, gemy, spony, prsteny či vinné amfory.
Na stradonickém hradišti sídlili zcela jistě i výjimečně vzdělaní lidé, tuto tezi podporují specializované lékařské nástroje: ušní lžičky, spony či pinzety. I na kosterních pozůstatcích můžeme vysledovat činnost keltského lékaře (tzv. trepanace lebek). Nálezy ze Stradonic jsou dosti podobné nálezům z oppida ve Starém Hradisku, které jistě se Stradonicemi bylo v těsném kontaktu.

Mapa Stradonic

Keltské oppidum bylo založeno a nejstarší fáze stavby opevnění spadá do časového úseku kolem roku 180 př. Kr. V průběhu jeho existence byla opevněna plocha o celkové rozloze více než 100 ha.
První výzkum tohoto oppida proběhl v letech 1963 - 1973, a byl veden L. Jansovou na dvou hlavních plochách. A to jednak na Akropoli a poté i v prostoru hlavního vstupu (brána D). Vůdčí osobou druhé etapy (1973 - 1990) byla Karla Motyková. Tato dáma se opět zaměřila na Akropoli. Celkem tedy probíhal výzkum 27 let a během této doby se podařilo objasnit mnoho otázek a učinit některé zajímavé archeologické objevy.
Nejdůležitější místo celého hradištního komplexu je tzv. akropole. Tato nejvýše položená část hradiště byla zkoumána ve dvou etapách 1963-1966, 1970 zde vedla výzkum L. Jansová. Na východní části zkoumané plochy působil E. Plesl. V této fázi byly zachyceny situace doby stěhování národů, doby římské, část dvorcové zástavby pozdního laténu členěné cestou se štětovanou úpravou základu. V jihozápadní části byly zachyceny půdorysy větších objektů se základovým žlabem a vnitřní dělící konstrukcí. Výzkum ve východní části sledoval fortifikaci této strany. V celé ploše byl zachycen vrchní systém komorové vyrovnávky tvořený sítí kamenných zídek někdy oboustranně, jindy jednostranně lícovaných. Komory měly zhruba čtvercový a obdélný půdorys stály ve střední a východní části celé plochy. Z nich byly vypreparovány vrchní partie velkých objektů. Vzhledem ke složitosti situace byl výzkum přerušen. Některé situace byly zakonzervovány před rozpadnutím jiné překryty a chráněny před povětrnostními vlivy. Novou etapu výzkumu zahájil až tým K. Motykové, jehož členy se stali A. Rybová a P. Drda, který byl již členem předchozího závistského pracovního týmu, ale vedl výzkum v jiné části lokality.V průběhu výzkumu se podařilo zachytit především způsob vyrovnávky vrcholové partie a vytvoření umělé plošiny do celkové rozlohy přibližně 110 x 75 m. Komorový systém, který je svou rozlohou a výškou vyrovnávky, místy až 6 m, unikátním pravěkým technickým dílem, měl až tři komorové vrstvy. Zdá se, jednotlivé stavební úrovně odpovídají zvyšování hradby na východní straně, jejíž jedna úroveň je postavena z méně kvalitních a rychle se rozpadajících prachovců. Jednotlivé komory byly vyplněny někdy shodným, jindy velmi různorodým materiálem, tak jak byl několika samostatnými pracovními skupinami nashromážděn a transportován z jednotlivých nám dosud neznámých ploch v různých částech hradiště. Tím se stalo, že zde byl vytvořen efekt obrácené stratigrafie, kdy vrstvy s nálezy časově staršími o sta až tisíce let překrývají vrstvy s mladšími nálezy a nálezy současnými s dobou komorové zástavby. Z komorového systému byly vypreparovány objekty označené čísly I až IV, na které byla komorová konstrukce původně navázána a částečně je v určité vrstvě i překrývala. Všechny objekty byly označeny za kultovní stavby, které společně tvořily kultovní areál, ke kterému autoři výzkumu nacházejí analogie v řeckých chrámových okrscích. Tato interpretace však není přijímána bez výhrad jak z řad archeologů tak z řady jiných oborů, které v nich spatřují technické stav y pro rozložení tlaků při úpravách původního zcela odlišně profilovaného průběhu povrchu terénu. Zatím problematickou zůstává datace budování komor a zdá se že ani datování zachovaných objektů není zcela jednoznačné. Problematické jsou objekty samotné. Jejich konstrukce je vzájemně silně odlišná a jsou také stavěny z odlišných materiálů. Objekt označovaný jako VI je zhruba čtvercový a jako jediný byl postavený z místních, velmi rychle se rozpadajících prachovců a nemá žádné vnitřní podpůrné zídky. Zcela zvláštní je objekt číslo V mající trojúhelníkovitý půdorys. Dřevěná konstrukce ze sloupů a břeven byla vyplněna kameny a zeminou. Ostatní objekty jsou stavěny z místních metamorfovaných břidlic. Objekty I až IV jsou složeny z řady samostatných někdy oboustranně lícovaných zídek, vyplněných drobnými kameny a zeminou. Na jednotlivých objektech, především na objektu I a III je dodnes patrná řada stavebních spár jak byly zídky k sobě přistavovány. Největší takto vzniklý objekt označený jako I má rozměry přibližně 27 x 11 m a je založen na svahu v hloubce přesahující 6 m. Dávno předtím něž byly stavby a komory postaveny byla plocha ve vrcholové části rozdělena a zastavěna několika řadami velkých domů konstruovaných obdobným způsobem.