Název dostala podle eponymního naleziště v Úněticích u Prahy, kde v 70.letech 19.století archeolog Čeněk Rýzner objevil kostrové skrčené pohřby. V Rukověti československé archeologie je publikoval pod názvem „bobkaři“. Zhruba ve stejném období objevil Anton Rzehak podobné hroby na Moravě – v Měníně (Mönitz) a nazval je Měnínským typem. V dnešní době se užívá její český název – Kultura únětická.
Rozšíření: Téměř celá střední Evropa od řeky Moravy na západ. J. Böhm a V. Sarnovská rozdělili ÚK na jednotlivá území podle výskytu – Jiho-západoslovenská skupina ÚK, Moravsko-dolnorakouská skupina ÚK (její jižná hranici tvoří Dunaj), Jihočeská s. ÚK, Východočeská s. ÚK, Středočeská s. ÚK (Únětice), Severo-západočeská (Podkrušnohorská) s. ÚK, Sasská s. ÚK, Středoněmecká s. ÚK = Leubinská kultura s mohylami, Horno- a Dolnolužická s. ÚK, Slezská s. ÚK a Jiho-velkopolská s. ÚK.
Vznik: Vytvořilo se několik názorů na vznik ÚK. Hans Seger počítal s tzv. Maršovickým typem, který se vytvořil ve Slezsku a byl původem ÚK. Lid Maršovického typu ÚK se začal šířit k jihu. Tento názor zastával i A. Rzehak a L.I. Červinka.
J.Píč zase zastával jihozápadní původ podle alpského nákolí. Karel Buchtela upozorňoval na vliv uherských teramarů (= sídliště doby bronzové).
J. Schránil zastával názor, že ÚK vznikla splynutím eneolitického nordického lidu + lidu se šňůrovou keramikou (ŠK) + lidu se zvoncovými poháry (ZvP). Zůrazňoval také jihovýchodní vliv.
Vytvořily se též dva modely vzniku ÚK: 1) kontinuační (posloupnost ZvP, ŠK, ÚK) – E. Šimek, K. Tihelka, F. Kalousek. 2) diskontinuační (souběh všech kultur ZvP, ŠK, ÚK) – I.L. Červinka, Hájek, Ondráček.
Současný názor na vznik:Z eneolitu přetrvávaly zbytky jižních kultur a z jihovýchodu přišli nositelé nagyerevských tradic (ZvP). Tak vznikla první fáze ÚK – proto-únětická kultura.
Antropologie: ÚK vznikla ze tří různých rasových typů – mediteranoidní typ (ŠK – nižší), kromanoidní typ (zbytky eneolitické populace) a dinárský typ (objevuje se spíše u žen).
Podle Palliardiho výzkumu v Oblekovicích a dalších lokalitách rozdělena ÚK na starší (Těšetice), střední (Oblekovice), mladší (Mikulov). I.L Červinka ji rozdělila na časně únětickou, vlastní ÚK a pozdní. K. Tihelka na čtyři stupně (U1-U4), přičemž U4 je už Věteřovská skupina.
Dnes se užívá periodizace J. Ondráčka, který se nechal inspirovat Václavem Mouchou, na 6 fází: proto-únětickou (eneolit), staro-únětickou a středo-únětickou (obě BA1), klasickou ÚK a poklasickou (obě BA2) a věteřovický typ.
…………………………………………………………………………………………………...
sídliště neznáme
pohřebiště malá (20-30 hrobů) – Těšetice, Šardičky, Syrovice, Bedřichovice, Hrušky
mírně pokrčená poloha; muži na pravém, ženy na levém boku (žárové pohřby v popelnicích – ale málo)
Keramika:
eneolitický způsob výzdoby
špatně vypálená – jinobarevná oka na nádobách (hrubozrnné, tmavé)
hrnce a hrnky (38%), mísy, džbánky, bezuché amforky, dvouuché nádoby, poháry
mísy se žlábkem pod
okrajem přerušovaným oušky; mísy na prolamované duté
nožce
džbán nagyerevského typu (páskové ucho, vousy, zalomená výduť)
dlouho řazen depot z Křečhoře u Kolína (40 nádobek sestavených do pyramidy), ale je to depot staro-lužické kultury (PA 1951)
Měděné předměty:
cyperská jehlice (s ručně vinutou hlavicí; mladší jsou vinuty v kadlubu), lopatkovitá jehlice, tenké nákrčníky a kroužky
Štípaná industrie (ŠI):
rohovcové špiky, silicitové dýky a hroty, úštěpy, nožíky
nátepní destičky (širší se čtyřmi otvory a užší se dvěma)
pískovcové brousky se žlábkem (broušení tětiv)
Kostěná a parohová industrie:
šídla, hroty, ploténky z kančích klů (kančí kel se rozštípl a přibrousil
kostěné jehlice, fajánsové korálky, válečky (nazelenalé, namodralé)
známe pohřebiště i sídliště
Pohřebiště:
kostrová, plochá (hroby označeny = systém)
mohyly zjištěny v Suchohrdlech u Znojma (Vildomec) a v Letovicíh na Vyškovsku (Chleborád) – v obou případech šlo o amatérský výzkum (mohyly mohly být mladší)
pohřebiště jsou blízko od sídlišť
skupinová pohřebiště – rozdělena do skupin po 40 hrobech; hroby uskupeny podle rodinné příslušnosti (Těšetice – na jedné straně muži, na druhé ženy a uprostřed děti)
pohřby jednotlivců, dvoj-, troj- i hromadné (Petrovice – 9 jedinců)
skrčená poloha (silné a střední skrčení) = embrionální poloha
hroby jsou velké (Telnice – 5 x 2,2 ; Mušov – 3,60 x 2,2 ; Šlapanice 3 x 2,5) hloubka je kolem 180cm, ale vyděděnci pohřbívání mělce a na periferii pohřebiště
skříňkové hroby – obložení a zaklenutí hrobové jámy kameny (proč? – Kelti dávali do hrobu tolik kamení, kolik zabil mrtvý nepřátel). Někdy bývá nad hrobem dřevěné roubení (vliv ŠK). Hroby jsou někdy tzv. „vyzděné“ – bez malty!
stromové sakofágy – dvoudílné a spojené jílem. Poprvé je objevil L. I. Červinka v Kyjovicích na Znojemsku – 1923. V Rebešovicích a Těšeticích byl předpoklad rakví potvrzen.
Horní část (víko) bývá z hrobu vyděláno – vykrádání. Pokud hrob není vykraden, skelet je špatně zachován. Dřevo z víka rakve zničilo kosti.
Zwingendorf – rakouská lokalita – arch. Veverka (nalezeny stromové sarkofágy, ale nejde o ÚK)
Druhotné otevírání hrobů
(Oblekovice – J.Palliardi, Šlapanice –
J. Skutil): 1)loupeže (drahé kovy, bronz), 2)rituální
důvody (chybí lebky) a 3)úmyslné znesvěcení pohřebiště
v poklasické fázi se objevují pohřby dětí v nádobkách (pythoi)
milodary v hrobech – 3 až 4 nádoby – mísa v klíně mrtvého, džbán nebo hrnec s uchem za hlavou nebo až za rakví, v džbánu bývá tzv. osudíčko(plakátko), únětický koflík a ještě jiná nádobka (Někdy vše rituálně rozbito a vhozeno do hrobové jámy před mrtvým – pod ním).
jehlice, vlasové ozdoby, záušnice
dýčka (u významných lidí - i u žen a dětí)
kostěné šídlo, lopatka zvířete (sloužila buď k hloubení jámy nebo jako strava pro mrtvého)
Sídliště:
Postoloprty, Březno u Loun,
Blodiště nad Labem, Brno-Černá Pole, Velešovice, Šatov, Mikulov,
Šlapanice
Čechy 180 sídlišť, Morava 150 sídlišť – neexistují kompletní výzkumy
kůlové stavby (17 x 6m, 24 x 6,5m – Březno, 18 x 6,5m), sedlová střecha s vchodovým přístřeškem
otevřená rovinná, později (poklasická fáze – BA2) výšinná (Cezavy u Blučiny, Zelená Hora u Vyškova – dokonce opevněná výšinná)
Kulturní
jámy:
obilné mají charakteristický tvar
Cezavy u Blučiny – nalezeno přes 700 úlomků lidských kostí, které pocházely asi ze 12ti jedinců, další kosti zvířecí, zbytky obilí (pšenice, ječmen, žito), srpový kámen, 37 ulit šneků. Zřejmě šlo o hromadnou oběť = HEKATOMBA. Jedinci zřejmě nebyli dospělí a dostávali jen jednostrannou stravu – živeni jen pro oběť ?
sídlištní jámy slouží jako pohřební jámy – rituálně pohřbeni nebo se stopami násilí (Cezavy)
jeskynní sídliště – úkryt před nebezpečím
rondeloidy – navazují na neolit, ale jsou nepravidelné – Troskotovice (Kovárník), Šumice, Kolnbrunn (Rakousko), Oberschanerle (dvojitý – Rakousko)
Depoty:
v Čechách – 140, na Moravě – 100 depotů
depoty surovinové: hřivny, žebra
depoty hotových výrobků jednoho typu: nápažníky
depoty smíšené: suroviny i nádoby
depoty výrobců: votivní, obchodnické
ukládány na sídlištích, u vodních toků, rašeliništích…
Keramika:
hrncovité nádoby – nádoby s uchem, hrnky, hrnce, bezuché hrnce, zásobnice (s hrubým maltovaným povrchem. Vyhlazeno jen hrdlo, které je odděleno hranou.), amforky
mísy a misky – nízká plytká miska (se žlábkem pod okrajem nebo s dvojnásobnou rýhou, která bývá přerušena 3-4 slepými oušky), krajáče (vyšší hrncovitá mísa s hrdlem. Přes hrdlo jsou pásková ouška)
mísy na nožkách – misky na antropomorfních nožkách nebo velmi malých nožkách (někdy i na prolamované, ale to je spíš u proto-ÚK)
pohárky a koflíky – únětický koflík , s uchy i bezuché…
džbány – stejné jako v proto-ÚK – nagyerevský vliv
jiné tvary – osudíčka, naběračky…
kultovní keramika – figurky zvířat, keramické kopie bronzových předmětů (mykénské poháry), dózy
Bronzové
předměty:
nástroje – sekery (ploché s postranními lištami, český, švýcarský typ…)
dlátka
šídla – dvojhrotá
hřeben – Uherce u Loun
srpy, nože
zbraně – dýky (prosté s nýty v týlu x s plnou litou rukojetí – Kozí Hřbety)
sekery hrotité (jen velmi málo) – těžko se poznávají od dýk. Celokovové sekery u nás vůbec
oštěpy (Dětenice)
sekeromlaty – každý vypadá jinak – Kyjov, Slaný v Čechách
šperky – záušnice z dvojitého drátu (Noppenring)
Lockenring
náušnice – starobydžovského typu a příkazského typu
spirálovitě stočené trubičky do náhrdelníku, někdy střídány s perlami
náramky typu C se zúženými konci, později konce přeloženy přes sebe. Někdy vyrobeny z dvojitého drátu.
nárameníky (nápažníky) – spirálovitě stočené nebo plechové nápažníky borotického typu – bývají žebrované
jazykovitá ozdoba opasku, hřivna použitá jako nákrčník, zlaté korálky, závěsky se šesti tupými hroty
spinadla (spony se nevyskytují – jen smyčcová spona ? z Polep u Kolína – byla by to ale nejstarší smyčcová spona )
jehlice – cyperská, únětická, terčovitá, veslovitá (s oválnou hlavicí), s hlavicí roztepanou a svinutou do vertikální nebo horizontální trubice, s očkem (šavlovitě prohnutá jehla, později rovná), s křížovou hlavicí, s kulovitou hlavicí
Pražsko a Slánsko – Únětice, Malé Číčovice, Kamýk u Přílep
osídlení výšinných poloh (v klasické fázi) – Šárka u Prahy, Slánská Hora
depoty bronzu – Kozí Hřbety u Horoměřic – dýky s plnou litou rukojetí – dýka typu Horoměřice. Depot ze Slánské Hory - šest ozdobných terčíků (okrasa opasku) – obojí publikoval J. Böhm v PA
oikumena se posouvá na Mladoboleslavsko – Brodce nad Jizerou – kamenné hroby eliptického půdorysu z opukových kamenů. Hrobky kopulovité a kameny zpevněny jílem, dno vystláno listím, mechem, jehličím – J. Rataj (PA – 1954)
Mladá Boleslav-Čejetičky – 49 mohyl a z toho 4 únětické – (Plesl), ale teď se to zpochybňuje
Neratovice-Lobkovice – import nápažníků borotického typu
v BA3 se nevytvořila věteřovská
skupina, ale vznikají výšinná sídliště – Vinař, Slánská Hora,
Praha-Motol
zvyšuje se počet hrobů na sídlištích – Hlízov – dům se sedmi skelety
pohřby dětí v nádobách (orient) se stopami násilí na skeletech – Vepřek u Kralup
Kolem řeky
Ohře:
oblast lounsko-litoměřická (podobná středočeské skupině)
oblast podbořansko-kadaňská (orientace na jih)
staro-únětické období dlouho přežívá, mlado-únětické se objevuje později
skupinová pohřebiště – Březno u Loun (Pleinerová)
hroby s kamenným obložením – Velké Žernoseky. Chlumčany – výšinné sídliště
bronzové depoty – hrotitá sekera – Malé Žernoseky
Žatecko:
chudší oblast než kolem Ohře
pohřby na sídlištích se stopami násilí – Selibice
Křemencový vrch u Sedlce – výšinné sídliště
mísa lovosického typu (vyšší hrncovitá mísa s jedním horizontálním uchem
Podkrušnohoří:
Jenišův Újezd – skupinové pohřebiště podle rodin + druhotné otevírání hrobů – dr. Beneš
Hradec
králové
Plotiště nad Labem – skupinové pohřebiště a v poklasické fázi sídliště s příkopem. Domy kůlové konstrukce (V. Vokolek)
depoty – Starý Bydžov (J. Honza) – 5 náušnic staro-bydžovského typu (terče se smyčkou, která šla do ucha) – BA1. Veslovité jehlice, sekerky… - podle Mouchy jde o straubinské depoty
Pardubicko
Polepy u Kolína – nález smyčcové spony (nejstarší v Evropě ?)
Oškobrch – staro-únětická osada ohrazena palisádou!
„Jižní Čechy ve starší době bronzové“ – L. Hájek
příchod ÚK ze středních Čech + straubinské vlivy z jihu
rozvoj metalurgie díky vlivu z Alp (Straubing) – žebra (E. Jílková v AR vytvořila jejich typologii)
depot hřiven z Vráta u Českých Budějovic – zbytky plátěného pytlíku s hřivnami, které tvořily skupinky po pěti kusech (J. Poláček)
mohyly v Těšínové – pozdější substrát mohylových kultur (B. Dubský)
plochá pohřebiště – Hluboká nad Vltavou, Hosty
nedostatek keramiky, spíše bronzové předměty – jehlice s veslovitou hlavicí, jehlice s jetelovitou hlavicí, jehlice s kulovitou šikmou protnutou hlavicí (horizont langweit – mladší BA2), kovové terče s trnem (kuželovitě stočený drát), čelenky (proužky plechu, které sloužily jako diadém)…
přes 500 lokalit
jižní a střední Morava
pohřebiště: Rebešovice u Rajhradu, Němčice na Hané, Kyjovice – velká pohřebiště; Těšetice, Vinohrady, Oblekovice, Mušov, Dolní Věstonice – menší pohřebiště
typické sarkofágy a kamenné závaly. Telnice – kamenná stéla (Poulík). Troskotovice – rondeloid a kamenná plotna nad hrobem (Kovárník)
přítomnost hřiven na krku mrtvých (pozn. tlusté hřivny = pravé, tenké hřivny = nákrčníky)
Vyškov – pohřeb těhotné ženy
Slatinky – v zásobnicové jámě 15cm humusu a v něm – 12 rozbitých nádob s proraženými otvory, ulity, nádoby na prolamované nožce – snad šlo o jídelní oběť (F. Horst) nebo o kenotafický pohřev (Stuchlíková)
prvky proto-urbálního horizontu BA3 (maďarovsko-věteřovský): nárust hrobů bez výbavy nebo bez rituálních nádob, pohřby dětí v sádobnicích – Mikulov
výšinná sídliště – Bánov, Cezavy, Nové Hory u Věteřova, Leskoun…
nárust osobního vlastnictví (vlivem metalurgie), které muselo být chráněno
koncentrace kovolitické výroby
kultura Chlopice-Veselé – dostala se na východ a na jih do Pomoraví
žárové pohřby nebo kostrové ve skrčené poloze
Přáslavice na Olomoucku, Kotouč u Štramberka, Babí Hora u Ivanovic (Polsko – J. Machnik) – na spraších, se stopami domů
zabývali se těžbou silicidů – expanze při hledání nových zdrojů nebo obchodních cest
keramika zdobena otisky šňůry
od řeky Moravy do Pováží
Vznik:
pra-kultura Kosidi-Čaka (nagyervská kultura) + lid Chlopice-Veselé + kultura zvoncových pohárů + wieselburská kultura (Rakousko)
je součástí Přikarpatského kulturního okruhu v BA1
známá hlavně z pohřebišť – velké kostrové nekropole – ukládání mrtvých do plytkých hrobových jam bez úprav. Muži na pravém boku, ženy na levém. Málo keramické výbavy, ale bohatá výbava kamenných a kostěných artefaktů (parohové korálky). Častý je měděný šperk ve tvaru vrbového listu (se středovým žebrem je starší) – slouží jako vlasová ozdoba, náramek, nožík… - rozšířen v celém Přikarpatském okruhu. Kostěné nebo měděné trubičky, někdy v seskupení – Panova flétna ?
Holešov (Ondráček) – na jedné straně hroby KZP a na druhé NK
Branč u Nitry, Ivanka při
Dunaji, J. Bátora – Jelšovce, Mýtná Nová Ves,
Voděrody…
hrob šamana (J. Bátora – Prehistorische Zeitschrift) – čapka se zbytky medvědích drápů. Pohřben v prostorné hrobové jámě. V rozích kůlové díry na přístřešek (vliv okrových hrobů z Ruska)
někdy přítomnost šipek uvnitř těla, což značí násilnou smrt
zádušní hostina – v hrobové jámě keramika a oves
v poloze skrčené, ale někdy na zádech s nohama do kosočtverce (východní vliv)
periodizace:
nejstarší fáze – Ivanka při Dunaji
klasická fáze – pohřby šamanů
nitransko-únětická fáze – prvky ÚK
keramika:
hrnce, džbánky, mísy (šňůrové ornamenty)
koflíky, zásobnice s drsněným povrchem
kostěná a parohová
industrie:
nožíky z kančích klů, kostěná rukojeť nože, šídla a hroty
válcovité korálky – mrtví ověšeni korálkami
parohové rozdělovače – ploténky, kterými procházely šňůry korálků
kostěný amulet – snad idol
úzké nátepní destičky
kovové
předměty:
přívěsky tvaru vrbového listu s tyčinkou nebo žebrem (mladší)
nožíky, triangulární dýčky, kování opasku
šperk:
vlasové ozdoby, náramky, prsteny, čelenky, noppenringy, spirálky a trubičky do náhrdelníků
jehlice – cyperská se svinutou hlavicí v očko, terčovitá…
píšťaly – kostěné, měděné, rákosové – Panova píšťala, snad zabalená v látce
Slovenská ÚK – Hurbanovský typ s vlivy kysapoštátské kultury
na sever k Půchovu, na východ k Hronu, na jih k Dunaji
skupinová pohřebiště – Matúškovo – zavražděný slévač, Sládkovičovo, Velky Grob (stromové sarkofágy)
Periodizace:
nitransko-únětická fáze – zbytky korálových šňůr
klasická fáze – koflíky s rozevřeným hrdlem
úněticko-maďarovká fáze – opevněná hradiště (Nitranský Hrádok)
hurbanovský typ – směska ÚK a kysapoštátského lidu – podle naleziště Hurbanovo
kostrová pohřebiště – Dvory nad Žitavou, Nové Zámky (M. Dušek)
v hrobech únětická keramika, inkrustované džbánky (bílá pasta do hloubení)
džbánky typu tokod (rozevřené profilované hrdlo)
inkrustované moždíře
HATVANSKÁ KULTURA
podle polohy Hatvan na tellu Stražategy
původně – keramika zdobená jamkami (drsnění povrchu)
Vosec – tellové sídliště (3 vrstvy)
Malé Kosihi – tellové sídliště (4 vrstvy)
V BA2 (v Maďarsku už v BA1)
Rozšíření:
jižní Slovensko od Hronu ke Košicím
Sídliště:
výhodné polohy, kůlové domy (17 – 20m), stěny pomazány hlínou, středová řada sloupů – podpora střechy
Pohřebiště:
žárová, menší, popelnicová
v hrobě urna + 4 nádobky. Hroby označeny skupinou kamenů.
skupiny hrobů po 6 – 8 (skupiny od sebe vzdáleny)
jen keramické milodary
Keramika:
drsnění povrchu (spodek nádob)
asky – džbánek s uchem nahoře a s otvorem šikmo – balkánský původ
džbánky typu tokod, mísy podoby švédské helmy
Košická kotlina
Pohřebiště všech svatých (Koštany)
Ján Pastor – Přikarpatský komplex
Nevýrazná kultura (BA1)
Periodizace: Protokošťanská (rozpoznatelná) – vlivy Chlopice-Veselé – východoslovanské mohyly – kostry do kosočtverce
Klasická fáze – košťansko-otomanské – Ba2 (sporná) mezi košťanskou a otomanskou kulturou je hiját
periferní kultura
Košice – hrob – kovová panova flétna (6 trubiček, dvě svorky)
R. Pitioni (Rakousko) – Geschichte des österreichisches Räumes
J. W. Neugebauer – šéf komise pro ochranu památek
Zoja
Benkovski-Pivovarovová
Dolní Rakousko: ŠK – KZP (skupina Regelsdorf) – ÚK – rakouská věteřovská – SDMK
Horní Rakousko: KZP (skupina Ogau-Laretto) – Laithaprodesdorf – wieselbursá kultura – prýmková keramika – SDMK
Západně od Wienerwaldu: ŠK – untervölblinská kultura – věteřovská – beheimkirchenská – prýmková keramika – SDMK
LAITHAPRODESDORF
v BA1
zkoumal ji Ohrenberger (1980)
etnickým základem je ZvP, ale ovlivněna nitranskými vlivy
Rozšíření:
kolem Burgenlandu
Bronzy:
jehlice s veslovitou hlavicí
zkoumal ji Ohrenberger (1980 – Heinburg = pohřebiště)
původní název – mošoňská kultura, typ Gáta
tvoří spojku mezi vatyanskou kulturou a kulturou unterwölblingskou
Rozšíření:
kolem Neziderského jezera
Pohřebiště:
užití stromových sarkofágů, kamenné obkládání hrobů
Rusovce (BA2) – 21 hrobů (skrčků), výzkum v letech 1943-43
Velký Grob – Chropovský
Branč – 2 pohřebiště (Vladár)
Periodizace:
BA1 – BA3
Vznik:
KZP + lid kisapostácký
Keramika:
velké amfory s ostrou profilací (= klenuté hrdlo s dvěma páskovými uchy, vyklenutou výdutí a zdobené vlnicí, půlměsícem, plastickým křížkem) – podobný vatyanským
vysoké džbánky s páskovým uchem pod okrajem a s plastickou lištou pod okrajem – podobné unterwölblingským
mísy s hrdlem, soudkovité hrnce, válcovité koflíky
UNTERWÖLBLINGSKÁ KULTURA
název podle pohřebiště u Herzogenburgu (Josef Bayer)
samostatný úsek – Wolensdorf (kolem řeky Treisy, Travny a Emže) – ovlivněn straubingskou kulturou
Periodizace:
BA1 – BA2
Pohřebiště:
velká ústřední
Herzogenburg, Franzhausen I.
Franzhausen I (J.W.Neugebauer): v povodí Treisy, 2 pohřebiště, jedno sídliště
přes 1000 hrobů
muži hlavou k severu, ženy k jihu
skrčená poloha, stromové sarkofágy (spodní polokmen přikryt prknem)
některé hrobové jámy veliké (4x4x4)
Franzhausen II: „hřbitovní kaplička“ – stavba na pohřebišti
milodary: nákrčníky, nápažníky, jehlice, brýlovité závěsky, lokenringy, čelenky, sekery s lištou, triangulární dýčky, bronzové bumerangové kování klobouku
Keramika:
vysoké džbánky s jedním uchem, spodek odsazený hrotité výčnělky
hrnce bez ucha i s uchem, mísy, mísy s hrdlem, mísy se žlábkem pod okrajem
LIETZENKERAMIK (PRÝMKOVÁ
KERAMIKA)
Guntramsdorf-Drasburg – dřívější pojmenování
Zoja Pivovarová-Benkovski
diasporická kultura = objevuje se na území různých kultur (věteřovské, maďarovské, KMK, WK…)
Periodizace:
BA3 – BB1
Pohřebiště:
časté pohřby zvířat
Gross Heflein – dvojhrob s koňskými skelety
Keramika:
výzdoba otisky textilií
široký džbánek s rozevřeným hrdlem, dvojuchá amfora s otevřeným hrdlem (na hrdle výzdoba textilií), mísy s rozevřeným hrdlem
hornopotisská keramika se spirálovými vypnulinami – dřívější název
Ján Nestor
Rozšíření:
JV Slovensko
Vznik:
dvě možnosti
1. Košťansko-otomanský horizont
2. Příchod otomanské kultury z JV
Periodizace:
BA2 – BB1 (starootomanský horizont – BA2, klasický horizont – BA3, otomansko-piliňský – BB1)
Sídliště:
v BB1 násilně zanikla
Otomani (Rumunsko) – eponymní lokalita
trojitý val s příkopem + akropole, dvě předhradí
Barca u Košic
Hájek
plánek s 23 půdorysy chat – pravidelné uspořádání, ale plánek je nesprávný
„Zlatá chata“ – hrníček se zlatými šperky (22 zlatých záušnic, spirálové trubičky do náhrdelníků, nákrčník
Spišský Štvrtok
„Slovenské Mykény
J. Vladár
oválný tvar s dvěmi kamennými zdmi a brána s bastiony (Novotný si myslel, že jde o půchovské opevnění)
domy s kamennou podezdívkou s doklady metalurgie
obětní jáma s 11 jedinci (stopy násilí na kostech)
Nižná Myšla
L. Polexa
12ha (
50timetrový příkop s terasou
na předhradí asi 600 kostrových hrobů (dvojhrob matky s dítětem, kteří se utopili v jámě na vápno, hroby bojovníků s dýkami, sekeromlaty, šipkami, nášivkami kančích klů, hroby řemeslníků s kadluby, jehlicemi…)
mužské skelety – robustní (až 2m)
řada hrobů šetrně vyloupena – rituální zásah
přítomnost oslích kopyt
Gánovce u Popradu
travertinová vydřevená studna (železná rukojeť dýky, nádoby z březové kůry a jiné dřevěné nádoby a textílie
1465 +- 35 let
Včelince
sendvičový tell (7 vrstev)
Furmánek, Marková
Pohřebiště:
Streda pod Bodrogom
asi 69 hrobů (o něco více žárových než kostrových)
změna pohřebního ritu od kostrového k žárovému
Keramika:
dokonalá, dobře vypálená
výzdoba trnovými vypnulinami lemovaných spirálami (vhloubením, rytím, žlábkováním…)
džbánky baňaté (výduť ve tvaru šestiuhelníku)
mísy a misky s hrdlem i bez hrdla
soudkovité mísy s drsněným povrchem, válcovitá bezuchá amforka s vypnulinami
destilační nádobky
ženské figurky bez hlav
Bronzy:
dýky, hroty kopí, sekeromlaty
sekery, šídla
šperky – jehlice, vlasové ozdoby, lunicovité závěsky,
část bronzové mísy se šikmým okrajem (Velká Lomnice u Popradu) – mykénský import
Kostěná industrie:
knoflíky, psálie, dýky, polotovary…
MAĎAROVSKO-VĚTEŘOVSKÁ KULTURA
rozpadá se do 4 skupin
VĚTEŘOVSKÁ SKUPINA
Vznik:
dvě možnosti
z JV přichází maďarovský typ, který se uchytil na vyvýšených mladoúnětických sídlištích (Tihelka)
dochází k paralelnímu vývoji z mladoúnětického lidu + vlivy z JV (Stuchlíková)
Periodizace:
BA2 = úněticko-věteřovický horizont (Lanžhot, Cezavy u Blučiny – přerod ÚK do VK)
BA3 = klasický horizont (Cezavy, Budkovice, Hodonice)
BA3 – BA1 = poklasický horizont (na stř. a S Moravě až do
BB1, J Morava – končí na začátku BB1) – Křižanovice, Borotice,
Leskoun
Sídliště:
Nové Hory u Věteřova
eponymní lokalita (A. Šín)
Cezavy u Blučiny
rituální lokalita (J. Dezort – K. Tihelka – M. Salaš)
Hradisko u Křepic, Leskoun u Olbramovic, Olomouc, Budkovice, Bánov, Hradisko u Kroměříže (Postoupky) – V. Spurný
Budkovice
rozlehlá kůlová stavba (16x4m) = shromažďovací dům
Pohořelice
dům typu megaron s předsíní a hlavní jizbou
Sedlec u Mikulova
fragmenty půdorysů velkých domů dělených na předsíň a hlavní jizbu
obvod vymezen žlabem a uprostřed kůly
Šumice
rondeloid (Stuchlíkovi) - dvojitý neckovitý příkop (56,6x7,1m), 6 kůlových jam do kruhu a uvnitř dva kostrové hroby = základová oběť nebo významná osoba
Pohřebiště
destrukce únětického pohřebního ritu
skelety v sídlištních jamách
Olbramovice
pohřeb dítěte v nádobě (stopy zářezů na skeletech dětí)
Cezavy u Blučiny
v amfoře ženská lebka (J. Neustupný)
Mikulov, Velké Pavlovice, Vepřek, Kamýk, Malé
Číčovice
Metalurgie:
téměř neexistuje (nálezy jen tří kadlubů – Josefov, Věstonice, Hulín)
zaměřovali se spíše na kosťařství
Svtitávky
stopy kovolitecké činnosti za hradbami
ohniště a zařízení na vodu – za hradbami z bezpečnostních důvodů
destrukce mazanicové stěny mezi dílnou a hradbou
Keramika:
povrch lesklý až hlazený (okrové až černé zbarvení)
výzdoba jen nepatrná (plastická – žebérka, lalůčky, lalůčkovité nožky, ornament zavěšených trojúhelníků, uvnitř vyťučkované a vyplněné bílou inkrustací)
koflíky:
kalichovitě otevřený okraj, stěny se vlnovitě prohýbají
soudkovité hrnky:
jedno páskové ucho, 3-4 lalůčkovité nožky
džbánky:
široké rozevřené hrdlo, výrazné odsazení spodku, 3-4 lalůčkovité nožky (vliv maďarovského typu)
amfory:
dvouuché nebo bezuché, s rozevřeným hrdlem a silným odsazením hrdla
zásobnice:
užívané pro dětské pohřby, otevřené vyhlazené hrdlo oddělené od spodku, odsazení zdůrazněno páskou
mísy:
kónický tvar, mírně dovnitř rozšířený okraj
osudíčka s plastickými žebry, cedníky, nádoby bez dna (ochrana ohně), naběračky s rukojetí, pokličky s páskovým držadlem, přesleny, jehlancovitá závaží, figurky ptáčka nebo lidské nohy, chlebové idoly
Bronzy:
sekera se schůdkem, sekeromlat křenovského typu, dlátka, hřivny, C-náramky s přesahujícími konci, jehlice s kulovitou šikmo protknutou hlavicí, prsten s růžicemi na koncích, nápažníky borotického typu, terčíky na zavěšení
Kostěná industrie:
zděře (válcovité nádstavce na hole zdobené vlnicemi – vliv Mykén), psálie, knoflíky, brusle, palice s kruhovým otvorem
MAĎAROVSKÁ KULTURA
název podle eponymní lokality
Maďarovce
zabýval se tím Višegrády, Miča Merhaim, Gordon Child navrhoval název „Veselé“, ale neujalo se to
Periodizace:
A. Točík
úněticko-maďarovský horizont (opevněná sídliště), klasický maďarovský horizont (bez opevnění), pozdně maďarovský (vznik mohylových kultur)
3 geografické skupiny:
Západ: Morava – Váh (později vznik SDMK)
Střed: V od Váhu (Nitranský Hrádok)
Východ: povodí Iplu a Hronu (později vznik KMK)
Pohřebiště:
Branč (Vladár) – úněticko-maďarovský horizont
Jelšovce – klasická fáze – úbytek kostrových hrobů, příbytek žárových, pohřby dětí v pythoi
Keramika:
stejná jako věteřovská
přenosné pícky, chlebové idoly, štěrchátko v podobě zvířat, asky, zvířecí plastika
Metalurgie:
téměř žádná
BÖHEIMKIRCHENSKÁ SKUPINA
jižně od Dunaje
R. Pitioni
podle naleziště Böheimkirchen (poloha Hochfeld) – kamenné podezdívky srubových domů
Vznik:
unterwölblingská kultura + invaze věteřovského lidu
Sídliště:
Böheimkirchen, Tuln,
Herzogenburg
Keramika:
podobná věteřovské, ale s jistými odchylkami
Pohřebiště:
Gemeinlebarn
NOWOCERKWIAŇSKÁ SKUPINA
K. Tihelka – Gedl
vliv Moravské brány (Opava-Jaktař) = věteřovské vlivy
SEVEROPANONSKÁ INKRUSTOVANÁ
KERAMIKA
Mór Vosinský (původní název: veszprémská kultura)
Rozšíření:
mezi Dunajem, Ipelem a Váhem
expanzivní tendence – importy až v Potisí a na Kroměřížsku (V. Spurný zkoumal Hradisko u kroměříže – vliv SPIK na lužickou kulturu – Bělov, Charváty, Hulín…)
Vznik:
na kisapostáckém podloží s vlivy maďarovské kultury
Datování:
BA2 – BA3 (konec s nástupem mohylové kultury v BA3)
Pohřebiště:
žárová – Iža, Patince
jamkové žárové pohřby s nádobami – až 60 nádob, které jsou hezké ale špatně vypálené (popelnicové jsou méně časté)
Keramika:
dobře plavený materiál s jemnými zrnky písku
povrch hnědočerný, hlazený s bílou výzdobou
u velkých nádob drsnění povrchu
výzdoba:
1.vhloubená (kolkování, ornamenty, žlábkování…)
2.plastická (drsnění povrchu, zářezy na okrajích, plastické pásky…)
motivy výzdoby (klikatky, girlandy, obloučky, mřížování, motivy V, Y, motivy listí
amfory – dvojkónická těla s rozevřeným hrdlem, na výduti 2-3 ucha (= vatya, prýmková, WK)
látky s uchy pod okrajem
džbánky:
typ Veszprém (s podkasaným hrdlem)
typ Patince (s přímým rozevřeným hrdlem)
nízké šálky s uchem, mísy na nízké duté nožce, závěsné nádoby, pokličky, ornitomorfní nádobka, trojitá nádobka, štěrchátko
Bronzové předměty:
šperky (závěsky plechového stylu v podobě koleček, půlměsíce, brýlovité závěsky, spirálovité trubičky do náhrdelníků…)
jehlice – ještěrkovitá, kulovitá šikmo protknutá, hřebeny…
KARPATSKÁ MOHYLOVÁ
KULTURA
A.
Točík (autor
periodizace)
Rozšíření:
od Váhu na
východ (dříve kultura egyék)
Periodizace:
přechodný
předmohylový horizont – BB2, staromohylový horizont – BB3, klasický mohylový
horizont – BC, předčakanský horizont – BD
Pohřebiště:
Majcichov (birituální – předmohylový
horizont)
Dolný Peter (převaha inhumace – staromohylový
horizont; bohaté mohyly obtočeny žlabem pro kůly) – sociální
stratifikace
Salka (převaha kremace – klasický
horizont; popelnicové, jamkové, kenotafické…
Dvory nad
Žitavou –
kultovní objekt – plasticky zdobená oltářní deska
Liptovská Teplá – stopy solivarnictví
(Veljačik)
Keramika:
podsazování spodků nádob, ostré
bodové výčnělky
výzdoba
bohatá – rytá, plastická, trnovité
vypnuliny, lalokovité výtažky z okrajů, hrdla
oddělená od výdutí plastickou páskou nebo
rytými ornamenty
amfory
navazují
na maďarovské
velké
tvary s vysokým rozevřeným hrdlem se dvěma uchy pod hrdlem
květináče
se dvěma
uchy při okraji nebo bezuché, lalokovitě vytažená okraj, povrch
drsněný
džbánky
hrdlo není
moc rozevřené, mohou být na nožce
šálky
široké
s jedním uchem přes hrdlo
mísy
velká
variabilita
zdobeny
rýžkami
Bronzové
předměty:
kosiderské
bronzy (šalgotarianský kruh, spirálovité nápažníky s růžicemi,
jehlice s plochou polokruhovitou hlavicí a kosákovitou tordovanou jehlou, mečíky
s litou rukojetí typu Zajta…)
náramky,
jehlice (hřebíkovitá, s pečetítkovou
hlavicí, pastýřská…), puklice,
bronzový háček na ryby
STŘEDODUNAJSKÁ MOHYLOVÁ
KULTURA
původně
sudetodanubská kultura (Palliardi, Červinka); SDMK –
K.Willvonseder, A. Točík
30.léta
20.st – výzkum mohylníků ve Ždánickém lese – Bošovice, Dambořice, Velké
Hostěrádky (M. Chleborád)
Cezavy u
Blučiny –
K. Tihelka (přerod ve velatickou fázi)
mohyly u
Čeložnic (V. Hrubý)
Brněnsko,
Moravskokrumlovsko (K. Schirmeisen)
Vznik:
vpád
lidu z periferie, který přerušil předchozí
protourbání vývoj (návrat
k vesnické kultuře, zánik hradisek, změna
pohřebního ritu) – dřívější představy
dnes: autochtoní přerod + cizí vlivy
z jihu a jihovýchodu (katakombní kultura, jámová, srubová… lid okrových
hrobů)
Rozšíření:
J Morava,
Z Slovensko po Váh, Dol. Rakousko, na východ až k Blatenskému jezeru
(Keszthely), na západ až k Laithagebirge
Periodizace:
Willvonseder stanovil 4
fáze
BB1 –
Mistebach-Regensbrunn (Pasohlávky, Borotice, Mutěnice –
keramický depot)
bronzy
kosiderského horizontu, nálezy mís s perforovaným okrajem
BB2 –
Pitten
hřebíkovitá jehlice se zduřeným
krčkem, meče typu spatzenhausen (s litou rukojetí), sekeromlaty s otoučovitým
týlem, sekery se středovými laloky, křížové kování typu Pitten (trn
uprostřed)
BC1 –
Meisbirbaum (Zohor, Kronsdorf)
Jehlice
s pečetítkovou hlavicí, meče s osmihrannou
rukojetí = dunajský typ, šálek typu
Meisbirbaum (extrémně nízký)
BC – BD –
Herzogenburg (Cezavy u Blučiny, Bošovice, Velké Hostěrádky,
Strachotín)
přechod
k době popelnicových polí (mohylovovelatická fáze)
džbánky
typu Herzogenburg = s horizontálním hráněním a zalomenou
výdutí
Bronzové
předměty:
sekery
s tulejí a ouškem, jehlice s kulovitou
hlavicí a zduřelým rýhovaným krčkem,
dýky typu pestiera (jazykovitá rukojeť)
jehlice – hřebíkovitá, pečetítková, se
zduřelým provrtaným krčkem, s kroužkovou hlavicí
sekery se schůdky,
s laloky
nože, srpy
s knoflíkem (bez rukojeti)
sekeromlat
křtěnovského typu
dýky
s listovitou čepelí
lichoběžníkové ploténky
s nýty
meče s plnou litou rukojetí
(spatzenhausen), meče s osmihrannou rukojetí (Rücksee)
Pohřebiště:
mohylníky
i plochá pohřebiště
mohyly:
Čeložnice, Suchohrdly u Znojma, Bošovice, Hostěrádky, Pitten
(Z. Pivovarová-Benkovsky)
prostá
plochá: Želešice, Oblekovice, Bučovice
Sídliště:
prosté
otevřené s kůlovými domy – Křižanovice, Slavkov, Jiříkovice,
Těšetice
vápenný
nátěr – Těšetice
opevněných
výšinných sídlišť je málo – Přítluky – nížinné
s příkopem
Slavonín – 3 půdorysy žlabových
domů
masivní
žlaby, uprostřed půdorys přepásán masivním sloupem
Kultovní sídliště:
Černčín – křížová zídka s patkami a v každé
patce stála kultovní nádoba
Viničné Šumice – žároviště, uprostřed amforka
s obilím a hliněným idolem chlebové placky
Uherský Brod – oltářní deska, mísovitá obětní
jáma a vedle jáma s kostmi zvířat a střepy keramiky
Depoty:
bronzové:
1. Prvky
kosiderského horizontu v BB1 (Hodonín, Mušov, Přítluky)
2. BC2
(Hradisko u Kroměříže, Hulín, Tučapy)
keramické:
1. Obětina
božstvu (Mistelbach, Mutěnice)
2. Sklad
hotových výrobků (Meisbirbaum, Zohor, Lednice, Želešice)
3. Zbytky
hrnčířské dílny (Herzogenburg)
Keramika:
vyráběna
v ruce
zemitý
povrch, kožovitý „lesk“, výpal špatný, hrubozrnné
výzdoba: vhloubená, rytá, žlábkovaná
(visuté trojúhelníčky pod hrdlem, v podobě přesýpacích hodin, větvičky, třísně,
rýžky oddělující hrdlo od výdutě)
inkrustovaná
výzdoba
květináče – ucha pod rozhraním hrdla a
výdutě
amfory
– široké s vysokým
válcovým hrdlem, teriny
mísy – šikmo dovnitř rozšířený okraj
(vlnovitě vykrojený okraj), na nožce i bez nožky,
džbánky – typ
herzogenburg
šálky – nízké, široké (typ
Meisbirbaum)
PILIŇSKÁ
KULTURA
podle
naleziště Piliny v Maďarsku (pohřebiště, několik set žárových
pohřbů)
archeolog
Nyáry, J. Eisner rozlišil dva stupně PK: starší Mohipuszta a mladší
Pokoradzský); V. Budinský-Krička (Šafárikovo, Radzovce) – pak tam pokračoval
Furmánek
Rozšíření:
jih
středního Slovenska s výběžkem na JV až do Košické kotliny, Spiš (izolovaná
enkláva PK), přes Karpaty až do JV Polska
Datování:
BB1 – HA1
(v HA2 transformace na kyjatickou kulturu), ale část území okupována kulturou
gávskou
Periodizace:
fáze
otomansko-piliňská, starší, střední, mladší,
piliňsko-kyjatická
Vznik:
západní
skupina: na podloží füsesabonském s vlivy kultury Vatya (západní hranice
lemována systematicky rozmístěnými hradisky
východní
skupina: na podloží otomanském
Sídliště:
1.
Otevřená zemědělská
2. Jeskyně
(jako úkryt, kult…)
3. Výšinná
hradiska (S Maďarsko)
Radzovce –
dlouhodobé osídlení, kovovýroba
vyhledávali pahorkatiny a vyhýbali
se nížinám (vyhledávali měď)
Pohřebiště:
převážně
popelnicové (jamkové málo)
kamenné
skříňky s urnami – Radzovce-Monos (V.Budinský-Krička – 560 hrobů, Furmánek – 764
hrobů)
Šafárikovo
– (Furmánek – 226 hrobů, ale je jich tam podle velikosti sídliště
víc)
Nagybátony
(974 hrobů – možná jde o centrální pohřebiště pro více osad),
Zagyválfalva,…
Depoty:
jižní
Rudohoří a Spiš – export sekeromlatů (dvouramenné, s kotoučovitým týlem,
s vějířovitým týlem…)
horizont
Drevník-Blh (BB2 – BC1) – tzv. spišské
depoty – mladší šalgotarjanské kruhy
(jedna růžice miniaturní), sekery se schůdkem,
půlměsícovité závěsky, starší
nožovité srpky s knoflíkem…
horizont
Rimavská Sobota = Buzica-Rim.Sobota (BD) – růžicové jednodílné spony, srpy
s jazykovitou rukojetí, meče s plnou litou rukojetí, jehlice s bohatě
profilovanou hlavicí, dýky s jazykovitou rukojetí
Keramika:
navazuje
na otomanskou, ale je střídmější
nemá tak
ostré vypnuliny (výzdoba: výčnělky orámované podkovami, slunéčky, drsnění a
hřebenování spodků nádob…)
dvouuché
amfory s uchy pod hrdlem nebo na výduti, velké amfory s uchy přes
hrdlo
džbánky
s nožkou i bez nožky
mísy
s cípatým okrajem
hrnky,
šálky, látky…
Poznámka:
největší
rozkvět v BD. V HA už se v reálu Barca
vytváří kultura gávská (expanzivní
tendence).
SUCIU DE SUS
V.Budinský-Krička
dřívější
název: felsezéš-stanovo
Rozšíření:
horní
Potisí (SZ Rumunsko) – 14 lokalit
Periodizace:
starší
fáze – BB1,
střední fáze – BB2-BC, mladá fáze – BD, gávská fáze –
BD-BH1
Sídliště:
Hnojná,
Ruská
Pohřebiště:
popelnicová,
žárová
Velké Raškovce, Zemplínské
Kopčany
(dvoukolák se zápřahem)
Keramika:
importy na
Spišský Štvrtok, Nitranský Hrádok
dvojuché
amforky (osudí), mísy na nožce i bez nožky
výzdoba rytá s vrubořezem a bílou
inkrustací (ležaté spirály, půlkola, kola… = tradice balkánských
kultur)
Metalurgie:
fragmenty
kadlubů na odlévání srdcových závěsků
LUŽICKÁ
KULTURA
Název se původně odvozoval od Lužice, kde byla v
V Evropě
je dle ní označována doba až do halštatu. U nás na LK navazuje slezská a
plátěnická
Lužická kultura na
MORAVĚ
Dějiny
bádání
F.Černý (gym. profesor, roku 1909 vydal
Popelnicová pole na Moravě)
I.L.Červinka (1911 vydal Kultura
popelnicových polí na Moravě)
A.Gotwald (Domamyslice, Horka
n.Moravou, Slatinky), E.Dobeš, J.Kvíčala, V.Spurný
(v 50.a 60.letech výzkumy v Hradisku u Kroměříže),
L.Jisl(ředitel Slzeského muzea v Opavě, zkoumal v Opavě, zachránil
depoty bronzu z Kotouče u Štranberka), J. Nekvasil
(pohřebiště Moravičany na Šumpersku), V.Dohnal
(Zlínsko), Vigandová, Šabatová…
Rozšíření
ústředním
centrem je Haná + enklávy
J. Morava
– jednotlivé nálezy na Břeclavsku (Stará Břeclav, Mutěnice,
2 lokality v Rakousku), Brněnsku (Královo Pole, Tkalcovská,
Rosicko)
V.Morava:
1.Pobečví – mohylníky Kostelec u Holešova,
Pavlovice
2.Vizovické Vrchy – blíží se centrální
oblasti
3.Povláří (Zlínsko) – V.Dohnal
(Sv. Sidonie, Sehradice-Slopné, Prštné…) –
pohřebiště
J.a
J. Pavelčíkové
(mohylník Vlachovice)
Vznik:
J.L.Píč+L.Niederle ji
umisťovali do Uher – vyvráceno
vznik
z ÚK, která se vyvinula v předlužickou (ve střední době bronzové) a ta
v lužickou – uznáváno
J.Böhm první poukázal na vývoj LK
z SDMK
Hradisko u
Kroměříže
(V.Spurný) – 3 vrstvy A-věteřovská, B-horizont BB1,
C-předlužický horizont (= nejstarší lužická keramika zdobená
vypnulinami),Nekvasil řadí „předlužický horizont“ z Hradiska u
Kroměříže do stupně BB, zatímco Spurný až do BC
Předlužický
horizont
1. Od
střední doby bronzové se na střední Moravě vyvíjí předlužická kultura s vlivy
z JV – Spurný, Nekvasil, Vigandová, Prudká, Dohnal = „časně
středobronzová lužická kultura“
2. Na
střední Moravě se formuje lokální varianta SDMK, která přerůstá do lužické –
Stuchlík, Štrof
Vážany – zachytitelné stopy vývoje
z věteřovského k lužickému + importy s JV (hrob – koflík se
zaječími uchy)
Hradisko u
Svitávky
(A.Štrof) – 6 vrstev, z toho vrstva E má tři horizonty
(nejstarší obsahoval materiál věteřovské kultury, druhý horizont klasickou
věteřovskou a nejmladší horizont materiál pozdně věteřovský s prvky
předlužickými. Vrstva D: 2 horizonty – končí lužickou
kulturou
dnešní
názory dle Podborského: přerod LK ze SDMK se udál na přelomu
stupňů BC a BD (mohylovolužické období) – částečně patří do SDMK a částečně do
LK
ze dvou
základů: Z – předlužická (ze SDMK), V- Třiněcká (samostatně se vyvíjející
z epišňůrového komplexu)
Periodizace:
J.Filip rozlišoval tři stupně
(I,II,III)
J.Böhm: starší (Záhoří), střední
(Mostkovice), mladší (Kostelec na Hané)
J.Nekvasil: předlužický horizont
(BB2-BC1), starolužický horizont = starolužický stupeň (BC2-BD),
střednělužický – cizí vlivy, kamenné konstrukce hrobů (BD-HA1),
mladolužický (žlábková keramika) – esovitý profil, rozpad žlábků do
skupin – pozdější přechod ke kultuře slezské
Pohřebiště:
mohylníky
(Záhoří, Moravičany) – ne vždy se mohyly
zachovaly
v okrajových oblastech mohyly až do
HB (Tišnovsko, Vlachovice)
plochá
popelnicová
Moravičany-Dílečky – dr. Nekvasil
objevil pohřebiště s 1260 hroby, někde mohyly, někde však nedochovány (v hrobech
je nekvalitní keramika), Sehradice (472 +), Vlachovice (407 +) – největší
pohřebiště
mohyly se
žárovými pohřby
jámové,
dolíkové, popelnicové…
na
pohřebištích je skeletů málo (Iváň u Přerova – pohřeb 14tileté
dívky v zásobnici, Hrubčice)
převažují
popelnicové pohřby v osudí nebo v okřínu, ale mohou být i v jiných
nádobách
objevují
se i skříňkové hroby (Mostkovice, Bořitov – kamenné obložení
hrobové jámy)
v hrobových
jamách je záměrně rozbitá keramika, otvory pro
duši bývají na spodní straně nádoby,
žároviště (místo spálení
mrtvého) přímo na místě v hrobové
jámě (Mostkovice)
keramika
v hrobech nekvalitní, ostatky nekompletní (ale vždy kousek z lebky, končetin a
trupu)
bronzové
milodary jsou uloženy v popelnicích nebo na kameni v blízkosti
pohřbu
Sídliště:
dva typy opevněných osad:
vzniklá ve
střední době bronzové (Hradisko u Kroměříže – nález depotu z HA,
opevnění ale zaniklo již před koncem mohylové kultury; Hradisko u
Svitávky – vznik ve věteřovské skupině a ve stupni BB, zánik před
dožitím mohylovky – destrukce překryta popelnicovými střepy, ale ne vlastní LK)
– nedoložená hradiska ve starším období
vzniklá
v pozdní době bronzové (Hostýn u Chvalčova, Kotouč u Štramberka) –
doložená hradiska
Náklo, Příkazy, Boskovice-Pod
Lipníky, Bořitov, Býkovice (jediný doklad kůlové nadzemní
stavby), Skalice (Štrof)
Býkovice – dům rozdělen na tři
části
Skalice nad
Svitavou –
nález polozemnice, zásobnice s kůlovou jamkou uprostřed (konstrukce pro vstup do
zásobnice (doloženo v Lovčičkách u velatické kultury)
komplexy
sídlištních jam, ale nejsou tam hliníky (zdroj hlíny)
Přáslavice – pozůstatky ohrazení a dvorcového
uspořádání
Depoty
bronzu:
BC2:
Hradisko u Kroměříže
BD:
Plzeň-Jíkalka
BD-HA1:
Drslavice u Uherského brodu (zlomkovité předměty)
Polešovice
(M.Salaš)
HA1:
Přestavlky (Přerovsko) – štítovité spony
HA2:
Železné
HB1:
Křenůvky – lištovito-puklicovitý styl
HB2:
Boskovice – kovolitecké sídliště – srpy, sekerky
HB3:
Černotín – thráko-kimerijský vliv (psálie, ozdobné puklice, dýka
s křížovou rukojetí)
Opava-Kateřinky (mladolužické období) – dvě
růžicové spony, mečíkovité závěsky (původ v Karpatské
kotlině)
Keramika:
osudí (= dvouuchá amforka) – nezdobená,
žlábkovaná
okřín – profilovaný (později
mizí)
terina – bezuchá nádoba s válcovým
hrdlem
látky – dvouuché
nádoby
mísy – dvouuché s hrdlem (krajáč),
prosté, talířovité…
šálky – polokulovité (hnízdovité),
s hrdlem (starší – ucho nepřevyšuje okraj, mladší
převyšují)
džbánky – puklicová
výzdoba
lžíce,
hrnce, hliněná mezikruží, hliněná
závaží, přesleny, zoomorfní nádoba,
pohár v podobě boty, štěrchátko,
neumělá plastika
nárust
sakrálních předmětů až s příchodem slezské kultury (HB1)
Bronzové
předměty:
nástroje:
srpy – 1. nožovité s výčnělkem bez
rukojeti, 2. půlkruhové srpy s jazykovitou rukojetí, 3. trácký typ s obloukovou
čepelí s hákovitou rukojetí (Karpatská kotlina)
nože – typ Dašice (s jazykovitou
rukojetí ukončenou kroužkem)
břitvy – 1. jednobřitá sekáčkovitá
(lichoběžníkovitý tvar s rukojetí), 2. dvoubřité lunuly
sekery
– 1.se schůdkem,
2.s lalokem (nejprve laloky uprostřed, později u týlu), 3.s tulejí a ouškem
(mnoho typů)
zbraně:
meče – liptovské, Riegsee,
s jazykovitou rukojetí
dýky – s jazykovitou rukojetí (typ
Peschiera)
hroty – kopí a oštěpů (hroty
s křidélky)
spinadla:
jehlice
–
s kulovitou hlavicí, s bohatě profilovanou
hlavicí, s dvojkónickou hlavicí,
s hřebíkovitou hlavicí, s kuželovitou…
spony– dvojdílné se štítkem (štítek
přechází po spirále do jehly) – vlivy z Dunaje = typ Přestavlky, růžicové spony,
náramky,
nápažníky, prsteny, náušnice, brýlovité ozdoby (růžice spojené smyčkou),
koflíky, čelenky, závěsky (kolečkovité, lunicovité, s prohnutými stěnami –
napodobenina řeckého oltáře, mečíkovité)
Lužická kultura na
SLOVENSKU
Dějiny
poznání:
pol.
19.st. – nálezy většinou v Budapešti
A.
Kmeť, Mikuláš, Kubíni, V. Budinský-Krička, K. Andel, J. Mádl (vliv Böhma, Filipa,
Červinky)
novodobé
výzkumy – Z. Pivovarová-Benkovsky (stř. Pováží – pohřebiště
Divjaky, Mikušovce, Trenčianské Teplice), J. Porubský, L.
Veljačik, P. Čaplovič
Zvolenská
skupina LK – J. Bátora, , V.Uhlár (liptovské meče), P.
Novák (dýky, meče), M. Novotná (bronzové
depoty)
LK je na
Slovensku chápána jako lužická i slezská (po konci slezské kultury je na
Slovensku zmatek – málo plátěnické kultury)
Rozšíření:
tři
skupiny: střední Pováží, Turjecká kotlina, Liptov
střední a
horní tok Váhu, Nitry a Hronu, až na Spiš a do Košické
kotliny
Vznik:
maďarovská
kultura + vliv otomanské + vliv SDMK a KMK
Periodizace:
BB2
(Liptovský Michal) – BC (starolužická kultura)
Sídliště:
nížinná
(Pobedim u Trenčína – kovolitecká neopevněná osada,
Studeníková-Poulík: „Osada z doby bronzové v Pobedime“), výšinná
(nehrazená), jeskyní
Hradisko u
Pobedimi
– čtyři horizonty, A – nejstarší,
časná fáze popelnicových polí
(čakanské vlivy, od západu pronikání
velatické kultury), B – fáze po zániku moci
velatických náčelníků (Divjalky II), C – vrchol
produkce (lužicko-slezské, slezské období) –
vznik kultovního místa – kolem
mísovité obětní jámy do
trojúhelníku kultovní jámy, D –
studna (1,5m) s výdřevou, čtverhranné kůlové
stavby nevelkých rozměrů (260x290cm), zemnice nebo polozemnice,
srubové domy…
Hradiště:
Veljačik (AR, 1993)
v severských oblastech jich je víc
(v HB – slezské období)
ostrožné,
miniaturní útočiště, větší opevněné areály
Lískovec, Mikušovce, Malé
Krštěnovy –
mohly vzniknout už v HA
Pohřebiště:
Martin, Mikušovce, Trenčianské
Teplice, Divjaky, Zvolen, Dolní Kubín – mladší a zasahuje až do
halštatu
žárové
popelnicové hroby, jámové hroby, kenotafy
vlivy z J
– kamenné konstrukce na pohřebištích
Keramika:
podobná
moravské
Lužická kultura v
ČECHÁCH
Rozšíření
Východní Čechy – Pardubice, Hradec Králové
(V. Vokolek)
Malá Bělá (v 8 hrobech ze 30 jsou zoomorfní nádobky), Jaroměř, Pouchov, Opatovice nad Labem
mohylníky – Bělovice (na okraji urnového pohřebiště je 40timetrová mohyla = centrální pohřeb muže a v plášti urnové hroby)
Severní Čechy – Ústecko (průnik ze Saska a Lužice)
v BD
sídliště – výšinná (nezkoumají se)
Chebsko (E. Plesl)
přišli z Fochtlandu (za Krušnými Horami)
izolovaná skupina
HA - HB
Dějiny
bádání:
J. Hralová (Pojizeří) – zpracovala starší výzkumy
Čechy byly osídleny LK až druhotně – příchod ze severu a pronikání na JZ (Kolínsko) = velimská skupina památek (Skalka u Velimi)
nešlo o expanzi LK – šířila se jen lokálně (až do středního Německa – unstrecká kultura je ale nepustila dál k severu – přemístili se tedy na Ústecko a Chebsko
Periodizace
I (BD), II (HA), III (HB)
Sídliště:
neopevněná (někdy výšinná)
Opatovice nad Labem, Pouchov – půdorysy domů nadzemní kůlové konstrukce a srubové domy
dvojjizbový dům obdelníkového půdorysu (10x7m)
ohniště a pece v domě i venku
nálezy v jeskyních, pod převisy…
Hradec
Králové – 12ha, zachovaná hradba, val měl šířku
Dobruška-Mělčany
VELATICKÁ KULTURA
původně velatický typ, nyní – velatická fáze středodunajských popelnicových polí (VKSPP)
J. Böhm (propagoval velatický typ)
1924 – rekonstrukce velmožského žárového pohřbu (dr. Říhovský): čtvercová komora s nedokonale spálenými kostmi (spálen na místě) – 200x150cm a hloubkou 150cm. V hrobě bronzové kopí, 3 amforovité zásobnice a okřín, ostatní nádoby byly v rozích (picí servis), šálky velmi kvalitní (tenkostěnné – Jenišovice, Fridrichscuhe) – 13 šálků (typické vysoké střechovitě hráněné ucho); zlomky meče (dreiwulstschwerter)
v Rakousku objevil Pitioni keramiku typu Baierdorf (8 žárových hrobů) – dnes už se jí neříká typ, ale stupeň Baierdorf
Vznik:
dříve – převrstvením lužického lidu (hloupost)
dnes – součást středodunajských popelnicových polí (starší fáze)
Dva typy velatické kultury – lednický typ (žárové pohřby, A.Rzehak); Velatický typ (V.Hrubý)
Rozšíření:
střední Podunají (Brněnsko, Znojemsko, Břeclavsko…), Rakousko kolem Neziderského jezera, Slovensko kolem dolního Pováží, mezi Váhem a Iplem.
Brněnsko (Velatice, Blučina, Lovčičky, Jiříkovice)
Lednicko (Lednice, Klentnice, Uherčice)
Znojemsko (méně lokalit)
Periodizace:
BD - časná (mohylovo-velatická) fáze – Blučina-Kopčany
BD - starší fáze – Lednice-Baierdorf
HA1 - střední fáze – Velatice-Očkov
HA2 - mladší fáze – Oblekovice
HA/HB - pozdní (velaticko-podolská) fáze – Klentnice I
Sídliště –
Hradiska:
Cezavy u Blučiny – posvátná hora (nálezy bronzových depotů)
Réna u Ivančic,
Leskoun u Olbramovic, Sv. Martin u Lulče, Hradisko u
Znojma
Z. Slovensko – Plavecké podhradí (trať Pohanská) – hradba s dřevěnou konstrukcí vyplněnou kamením, pod hradbou oběť nohy psa
Moravany nad Váhom – nejstarší hradisko na Slovensku (nález zbytků bronzového pancíře)
Sídliště:
Lovčičky – kůlové stavby sestavené do dvorců, kultovní jáma se čtyřmi lebkami
Brno-Medlánky, Slatina – půdorysy kůlových domů, Pohořelice (1994) – série domů s obvodovým žlabem
omítky (zřejmě kultovních) domů zdobeny plastickými ornamenty
Pohřebiště:
velmožské mohyly
hrob bojovníka na smetišti (Ivančice, F.Matějka) – meč typu Riegsee
Unterradel (meč dreiwulstschwerter)
Klentnice (velaticko-podolské období) – anténový meč s jazykovitou rukojetí
Slovensko: bohaté mohyly mimo pohřebiště – Očkov (Točík, Poulík, SlA 1962) – kruhový půdorys o průměru 35m, uprostřed kamenný plášť a pohřeb velmože do jámy o hloubce 7,5m, fragmenty mísy se šikmo žlábkovaným okrajem + stopy zlaté výzdoby
Čachtice, Janíky (urnový pohřební ritus)
Bronzové
depoty:
Drslavice, Polešovice, Cezavy (malé kultovní depotky), Klentnice, Znojmo-Hradiště, Zastávka u Brna, Mušov
Keramické
depoty:
Moravský Písek (Palátová-Salaš) – 40 nádob – talířovité mísy s drsněným povrchem, mísa na duté nožce s perforovaným okrajem = zvláštní!
Těšetice – servis velatických koflíků vyrobených hrubě (snad zbytek rituální hostiny), talířovité mísy, amforovité nádobky
Thürenthal (1888) – 21 koflíků, mísy, hrnce
Grossmeiseldorf – 9 šálků, mísa na nožce
Keramika:
dvouuchá amforka (tendence vinutí hrdla), okříny
výzdoba – hřebenování spodních částí amfor
lahvovité tvary s velmi nízkým hrdlem – horizont Klentnice (výzdoba rytá – linie koleček) – později se z toho vyvinuly podolské amforky s jedním hrotitým uchem a cibulovitou výdutí
pohárky s attinskou výzdobou (ryté linie lemované šikmými rýžkami) – typické pro podolskou k.
velatické koflíky – střechovitě hráněné ucho (napodobují kovové nádoby)
džbánky – podobají se typu Herzogenburg – zalomení hrdla na výduti
zásobnice – zalomené okraje
terina – bezuchý velký tvar
často nožkovité zakončení a podsazení výdutě
mísy – lalůčkovité výtažky z okraje, talířovité misky, kónické mísy, mísy se zataženým okrajem…
sloupkovitá popelnice – přes hrdlo má čtyři sloupkovitá tordovaná ucha (Leuchelurne)
velké amforovité zásobnice (nejstarší – hrdlo nálevkovití (Lednice), později hrdlo válcovité a ještě později kuželovité = počátek halštatské profilace)
kultovní nádoby – v podobě lidské boty, plechová zlatá nádoba (import z Mykén), nádoby na lidské noze nebo botě
Cezavy – džbánek s vrubořezem (import ze Z – protokelti)
ČAKANSKÁ
KULTURA
J.
Poulík
název podle mohyly Čaka
Rozšíření:
mezi Váhem a Ipelem (Panonie až k řece Drávě)
Původní
název:
Východní větev velatické kultury
Vznik:
z karpatského podloží + vlivy z jihu (Wattin) + vlivy z východu (předgávský horizont)
Periodizace:
- BC-D: předčakanský horizont
- BD-HA1: vlastní čakanský horizont (odchod válečnické vrstvy směrem na jih) – prostor se ale nevylidnil úplně.
Sídliště:
nížinná opevněná –
Ipelský Sokolec, Šahi, Chlapa
domy kůlové nadzemní i polozemnice
žádné stopy po metalurgické činnosti – odchod válečnické skupiny za zdroji kovů (expanze)
Pohřebiště:
žárový neurnový ritus – kremace je na úrovni terénu a nad tím je mohyla (Očkov)
knížecí mohyly – Čaka, Lužany, Čápor, Dědinka – největší mohyly v pravěku – vznikly etapovitým nanášením pláště
mrtvý spálen přímo v mohyle
nejsou součástí pohřebiště a stojí poblíž mateřského sídliště, jsou odděleny potokem (pravidlo Y)
prostá – mohylníky s menšími náhrobky, kamenné obložení nebo plochá pohřebiště bez mohyl
poznámka: mohyly často vyloupeny (pohřben většinou velmož a nějaké ženy). Mohyly se podle Poulíka shodují s Homérskými eposy – čakanské vlivy na Řecko
Čaka (50x5m) – Točík, Poulík
výzkum v 50.letech
ústřední hrob vyloupen, nalezen fragment pancíře, zlomky meče, hroty kopí, sekery se středovými laloky, dláto, břitva, zlomek spony, keramika
Kolta u Nových Zámků (50x14m)
výzkum v roce 1955
ústřední hrob vyloupen
Dědinka (24x5m)
na trati „kopec“
podle pravidla Y
ústřední hrob byl druhotně rituálně porušen
vedlejší hrob – II/74 – spálena dívka s bohatou výbavou (žároviště 240x130cm), kremace výjimečně uložena do hrobové jámy! (jindy to bývá na úrovni terénu!), 99 kusů bronzových předmětů, 6 keramických nádob + 2 nad hrobem…křemenná čepel, kapka cínu, nákrčník (průměr 10m), náramky… - „princezna z Dědinky“ , „patří mezi 11 nejbohatších žen své doby“
v HA1 náhlý zánik a převrstvení velatickou kulturou (velatická ovlivněna čakanskou)
Keramika:
svérázná profilace, podsazení spodků, nožky u menších nádob, laloky z mís, ostrá šikmá kanelace výdutí
Čakanská kultura v Rakousku
Burgenland: Sommerei (1984) – skříňkový hrob (kamenné plotny dobře opracovány bronzovými sekerami o šířce ostří 5cm, dlátem provedena další výzdoba – soustředné kruhy a obraz srdcovitého štítku)
Ilmitz – hrobová stéla
Siegendorf – 5 mohyl – kamenné pravoúhlé skříňky a jedna prázdná (původně asi vystaven mrtvý)
2 ženské hroby a v každém 14 nádob (odlišná keramická produkce – snad „ženy keramičky“)
KNOVÍZSKÁ KULTURA
podle osady Knovíz u Slanného
původně „knovízský typ“ – později knovízská kultura (K. Buchtela)
J. Neustupný navrhl název – hornodunajská popelnicová pole
Vznik:
1. K.Buchtela: lužická expanze pronikla do středních Čech a smíšením s mohylovým lidem vznikla KK (J. Schránil, J. Böhm, J.Filip)
2. Dnes: podložím vzniku byla SDMK + vlivy z jihu a jihozápadu (horizont Riegsee)
Periodizace:
starší stupeň (relikty pozdně mohylové kultury – dvouuché amfory s vysokým válcovým hrdlem, Modřany), střední stupeň – HA1 (kontakty s LK, plochá žárová pohřebiště, vznik osudí, „ štítarská fáze“), mladší stupeň (expanze do Pojizeří, dožívají okříny, objevují se sloupkovité urny se čtyřmi tordovanými uchy)
Rozsah:
střední Čechy, severozápadní Čechy (Mostecko), jižní Čechy (kolem Vltavy a Lužnice)
Sídliště:
prostá rovinná: mohou být ohrazená (Praha-Bubeneč – omítky s bílým nátěrem, Čakovice – vedle osady byl rondelík)
hradiště: Slánská Hora, Rubín, Hradišťany u Bíliny, Závist u Zbraslavi
Čakovice – kůlové domy, velké centrální domy
existence zemnic a srubů
Pohřebiště:
žárová urnová (Vykletice)
skelety na sídlištích – rituálně i nerituálně uloženi v hrobových jámách, v odpadních jámách – ukládány úplné skelety
neúplné skelety jsou uloženy nerituálně (pohřbíváni vsedě, kostry žen jsou bez hlav, končetiny rozdrcené, vyvrácené z kloubů…) = několik způsobů interpretací: 1.J.Schránil – usmrcovali tak podmaněný lid, 2.Böhm-Neustupný – složité rituály s antropofágií (náboženský výklad), 3.E.Neustupný – zabíjeli tak otroky a podřízené osoby (ekonomicko-sociální výklad), 4.J.Hrala – usmrcování osob za trest (morálně právní výklad)
Depoty
bronzů
BD/HA1 – starší horizont – Plzeň-Jíkalka (Lažany u Chomutova, Suchdol…) – depoty zlomků
HA2 – střední horizont (Středokluky) – cedník, koflík, tyrolská zápona
HA2/HB1 – mladší horizont (Jenišovice) – soupravy plechových šálků typu Jenišovice-Kirkendrub, dvě štítové spony, brýlovitá spona, 7 tordovaných nákrčníků, spirálové nápažníky, kroužky, knoflíky,…
Depoty
keramické
Čakovice (jednodušší misky), Praha-Modřany, Droužkovice (mísy s tordovaným okrajem)
Rýžování
zlata
J.Kudrnáč (Pootaví – v Lučinách a na Močidlech) – objevy sejpů
knovízské střepy u Otavy
Keramika:
tendence do šířky (barokizuje se)
zdůraznění přirozeného „lesku“ hlíny, hřebenování, prstování, tordování, attinské ornamenty, bez vypnulin
jemnější nádoby potaženy černou hlínou (když se setře – barevný efekt)
ucha šálků moc nepřesahují okraje
mísy – variabilní, nízké s nožkovým dnem, větší mísy s tordovaným okrajem…
amforky, okříny, etážovité amforky, květináče…
kultovních předmětů málo – zlomky měsíčkovitého závěsku s idolem
MILAVEČSKÁ KULTURA
název navrhl J.Eisner (1921)
hlavní badatelé – J.L.Píč, F.X.Franz, Jar.Schránil, Osvald Menghin, I.L.Červinka, D.Dubský, J.Filip, Jar.Böhm, Věra Šaldová, Alena Rybová, Olga Kytlicová…
podle lokality Milavče u Domažlic (velmožská mohyla+mohylník – J.Smolík, F.Lang: meč typu Ricksee, vozík s kotlíkem, zlomek břitvy, jehlice, pancíř, nůž, koflíčky, keramika…)
Rozšíření:
povodí
Radbuzy, Úhlavy, Úslavy, Mže, horní povodí Berounky, Plzeňská
kotlina
Periodizace:
BD – HA/HB (Böhm, Schránil, Filip)
starší
stupeň, střední stupeň, mladší stupeň, nynická skupina (bavorský
lid)
Pohřebiště:
mohylníky – udržují se dlouho v DPP
Milavče, Hájek u Šťáhlavic,
Svářeč, Vrhaveč, Předenice
Vznikají ve vztahu
k sídlišti – Kokotsko u Ejpovic
plochá
pohřebiště – Plzeň-Doubravka, Vrážné, Dýšina
Sídliště:
skoro vůbec neznáme
snad
Okrouhlé Hradiště (Šaldová – HB2-HB3),
Plzeň-Doubravka
Depoty:
Domažlice,
Bušovice
Plzeň-Jíkalka
(BC/BD) – depoty zlomů (dvoudílné jehlice s terčovitou hlavicí, jehlice
s hřebíkovitou hlavicí, s vřetenovitou, zlomek lunuly, srpy s výstupkem, sekery
se schůdkem, s laloky…) + celokovový štít (nevíme, zda souvisí s depotem.
Analogie k němu jsou až z HB)
meč Ricksee, koflík Friedrichsruhe, nože Bayersdorf, šikmé žebrované náramky
mladší
horizont: meče liptovského typu, meče s jazykovitou rukojetí a více nýty,
břitvy, lunuly, jehlice s kuželovitou bohatě profilovanou
hlavicí…
Keramika:
podobná knovízské, ale méně kvalitní
amforky typu Modřany (později
etážovité nádobky)
dvojkónické nádoby
(okříny)
amforovité zásobnice, pohárky attinského typu (pruhy souvislých šikmých rýžek)
SEVEROTYROLSKÁ SKUPINA PP
HÖTTINGSKÁ
KULTURA
podle pohřebiště v Höttingu
výzkum
v 19.st. , 49 hrobů, není to prozkoumáno kompletně
„Nordtirol urnenfelder(
K.H.Wagner)
KULTURA
MORZG
podle pohřebiště u Salcburku
menší lokalita
výzkum ve 30.letech 20.st.
Rozšíření:
severní Tyrolsko (v Horním Rakousku a Salcbursku)
součást jihoněmeckých popelnicových polí a hornodunajských popelnicových polí (pohřebiště Gusen – doklad propojení kultur, silný vliv z V – Velatice, Bayerdorf, Karpatská kotlina)
Pohřebiště:
žárová - Insbruck, Brixen, Kitzbühl, Baumkirchen
urnové hroby v kamenných skříňkách
Sídliště:
v blízkosti metalurgických oblastí (nálezy tavicích pícek – Kitzbühl)
těžba mědi v dolech (Alpy – Karbhölzer) – dřevěné hůlky se zářezy = zřejmě organizace těžby
Keramika:
sloupková popelnice se 4 uchy přes hrdlo
džbán s vysokým hrdlem a velkým páskovým uchem
výzdoba: šrafované visuté trojúhelníčky, attinský ornament, vrubořez (hluboké zářezy)
velké amforovité zásobnice, okříny, misky na nožce,
Oberrawelsbach – vliv ze Z, attinské pohárky, attinská výzdoba
Laugen-Melaun – bohatá plast. výzdoba, původ Popádí, žárové skříňkové hroby s nespálenými milodary
Bronzy:
jehlices vázičkovitou hlavicí zdobenou horizontálním rýhováním nebo žlábkováním, s kulovitou hlavicí
pásová zápona s dlouhým jazýčkem
lunuly
drátovité spony, spony se štítkem
meče dreiwulstschwerter, meč typu Mettrei
GÁVSKÁ
KULTURA
sousedí s KSPP, KLPP, PK (je na východ od
nich)
J.Eisner, V.Budinský-Krička, Amalie
Možoličová uvedli typ
Gava
Dr. Miloš Folle myslel tzv. protowilanskými prvky typ gávské amfory
s vysokým klenutým hrdlem
J.Poulík, Tibor Kementzey,
Smirnovová
Vznik:
východní Slovensko, Sedmihradsko, v Potisí (kde se
necházela OK a přežívala Succciu de Sus)
expanzivní tendence: počátkem HA, všemi směry
západ –
zabrala V část areálu piliňské kultury a na zbytek areálu působila, takže se tam
vytvořila kyjatická kultura
sever –
údolím řek na Slovensko, severně od Karpat a na území Krakowa (Malopolsko) –
vlivy na LK
Periodizace:
- BC předgávský
horizont
- HA-HB1 vlastní gávská
kultura (doba expanzí a rozkvětu)
- HB2 somotorský
typ (hradiště na Somotorské hoře, V Slovensko,
V.Budinský-Krička to označil jako předkuštanovický
horizont)
- HB3 vytvoření komplexu
Mezöczát
Sídliště:
opevněné nížinné osady s polozemnicemi a zemnicemi,
někdy i hradiště
Somotorská Hora (hradiště) – depot šálků
Jenišovice-Kirkendrub
Velký Šaríš, Lysá Stráž v Terni, Šarišské
Sokolovce
metalurgická centra – zdroje blízko, mnoho velkých
depot (Sedmihradsko – až 800kg materiálu)
Pohřebiště:
menší popelnicová
jen málo nalezeno
Dvorníky, Kechnec,
Vojnatina
Keramika:
gávská amfora (vysoké klenuté
hrdlo)
hmota červená, na vrchu černá hlazená
vrstvička
výzdoba:
žlábkování, plastické výčnělky,
kolkování, zalomené hrany okrajů, vlnice,
girlandy, cípovité výtažky z okrajů
vejčité hrnce
KYJATICKÁ
KULTURA
V.Budinský-Krička – výzkum u Podrečova – podrečovský typ
(neujalo se)
J.Filip
po výzkumu v Kyjaticích navrhl kyjatický typ
J.Poulík
– kyjatická kultura
vliv Gavy a z oblasti popelnicových polí (slezská
kultura) – v HA/HB se vytvořila kyjatická kultura
na konci HB dochází k převrstvení nomády z komplexu
Mezöczát
Pohřebiště:
Podrečany, Kyjatice
navazují na piliňská pohřebiště – Šafárikovo,
Radzovce
Sídliště:
Radzovce (monografie V.Furmánka) – doklady
metalurgie
Horné Plachtnice (Veljačik, Furmánek, Ramsauer – soupis
jeskyní) – největší fortifikace na Slovensku (hradisko)
Jeskyně: Majda-Hraškova, Silická,
Jasovská, jeskyně u obce Silica – Juraj Bárta
objevil masky z obličejových částí lidských skeletů a jeleních,Sokolí
jeskyně
kultovní rituály
Keramika:
kyjatická amfora (vliv gávské)
kotlíky
jinak běžné tvary
PODOLSKÁ
KULTURA
podle Podolí u Brna (Červinka, Alois
Procházka, Fr.Černý, Červinka, Eduard Synek vytvořili podolský typ), později
název podolská kultura
dnes podolská fáze středodunajských popelnicových
polí
Rozšíření:
osídlení v pozdní době bronzové je relativně řídké
(odchod čakanské a velatické kultury do S Itálie)
J Morava – koncentrace na Brněnsku a
Znojemsku
Dolní Rakousko – stillfriedský typ (kulovité tvary
výdutí)
HB – expanze na jih (Panonie – kultura Val I. – na
úrovni velatické, kultura Val II. – na úrovni podolské)
Slovensko – hlavně kolem Bratislavy,
Chotín
Pohřebiště:
urnový pohřební ritus, plochá pohřebiště bez
označení
mohylky (výjimečně) – Obřany – hrob
bojovníka (bronzová figurka koníka)
Klentnice (Říhovský), Brno-Obřany –
J.Hladík, F.Adámek, Červinka, J. Říhovský, pohřebiště a hradisko, od
velatické fáze až do 8.st.
Podolí – hroby v HC, Lovčice
Sídliště – Hradiska
hlavně v HB
Staré Zámky u Líšně – osídlení slezsko-podolské, Šance na Plavče
(Znojemsko), Leskoun u Olbramovic – fortifikace věteřovská i podolská,
Hradisko u Křepic (J.Palliardi, už eneolitické osídlení) půdorysy
chat, Kramolín, Mohelno, Suchohrdly u Znojma,
Znojmo-Hrad
Obřany -
na S od hradiska pohřebiště
hradba 2km, až 8m vysoká
souvislá čelní dřevěná stěna, komorová konstrukce –
vyplněný pískem, štěrkem, hlínou
Adámek –
75 objektů
při záchranném výzkumu –
200objektů
obdelníkové domy se zapuštěnou
podlahou
sklípky, sila, železářské pece+železářská
metalurgie
na ploše hradiska: lidské a zvířecí skelety, na bázi
hradby a poblíž:lidské oběti
barevná metalurgie:struska,
kadluby
závaží (tkal.stroje)
kostěné artefakty, šipky, zdobená prstencovitá
zděř
kamenářství: brousky, zrnotěrky
pohřebiště:
263 hrobů evidováno
dokumentováno roku 1960 (přes 2000
hrobů)
celé nádoby, 234, kultovní a kovové
předměty
4 sídlištní horizonty na hradisku (velatický,
velaticko-podolský – kolkovaná výzdoba, nízké nádobky) podolský -
podolská miska (1 ucho, žlábkování, jednoduchá; osudí se žlábkem;miska se
zataženým šikmo rýhovaným okrajem) horákovský
horizont
bronzový koník
zádkovité hliněné předměty, amulet v podobě lidské
dlaně, fragment štěrchátka se zvířecí podobou
přeslen s rytinou, nádoba sací
dvojité nádobky (souvislá
kanelace)
měsícovité idoly – někdy
zoomorfní
hliněné kuličky
miska podolského typu (na hrdle vyryté znaky – lineární písmo
A,B)
Keramika:
amforka
(cibulovitá výduť s jedním uchem), podolského typu (analogie na
V)
osudí slezského typu
amforovité zásobnice, hrdlo válcovité, HC – ostrá
profilace
misky podolského typu
šálky s vysokým uchem (málo)
soudkovité nádoby (květináče) – girlandy,
půloblouky
dvojité nádobky, pohárky
zvláštní předměty: pyraumos
čtyři podstavce k rožni na
pečení
Bronzové předměty:
jehlice
spony (oblouková – Balkán, Řecko, východní Evropa, na
S Dunaje by být neměla)
chránič jehly
srpy (široké s jazykovitou rukojetí, typ
Saskovice)
kopí, sekerky
náramky
Obřany:
spony typ Přestavlky
hákovitá spona, koník
jehlice a náramky
Podolí:
železná spona vidlovitá
železné nožíky, náramky,
brousky
Konec podolské kultury:
1.tradiční – plynulý vývoj do horákovské kultury,
přechodná fáze prostých hrobů horákovských
2.v mladší fázi se rozptýlili (odešli), destrukce
podolského areálu, halštatské osídlení přichází ze
západu
STILFRIEDSKÝ
TYP
lokální varianta ml.fáze středodunajských
PP
název podle hradiska Stilfried – 4 fáze
fortifikace (dobýváno Kimerijci – kimerijské psálie s koňskými hlavičkami,
otvory v jedné rodině, zatímco středoevropské křížem)
Sídliště:
hradisko Stilfried: ve dvou sídlištních
jamách 7+15lidských skeletů (sedmičlenná rodina vhozena do jámy v komatu, 15
koster se stopami násilí)
Burgstahl von Schilern, Gars am Karp, Oberleiserberg,
Kühnberg – těžba mědi,
terasovité úpravy kopce
Pohřebiště:
Stilfried, St. Andrä – žárová pohřebiště – opracovaný kámen s vyrytými
značkami
Keramika:
podolská (kromě misky podolského
typu)
kulovité tělo nádob
(Znojmo-hradiště)
Bronzové předměty:
nože nákolního typu, rovná harfovitá spona,
tordované nákrčníky, šálek typu
Hostomice-Stilfried