LATÉN

Písemné prameny

6.st.př.n.l. – Etruskové podávají svědectví o Keltech (jsou to prý bojovníci)

Hekataios Milétský píše o zemi Keltiké vedle Ligurie

5.st.př.n.l. – Herodotos z Halikarnassu - Historié appodexis píše, že v zemi Keltů pramení řeka Istros

Platón (negativní názory na Kelty), Xenofón – popisují střety na Balkáně

2.st.př.n.l. – Fabius Pictor, Poseidonos z Apameie popisuje střet Kimbrů a Teutonů s Bóji v jihozápadní části Boiohéma (-113), popisuje také oděvy, zbraně… – dílo zachováno jen v citátech StrabónaGeografice (popisována výprava Keltů do Delf, popisuje 60 keltských kmenů)

přelo letopočtu – Pompeius Strogus (původem Gal, objektivní)

1.st.př.n.l. – Titus Livius popisuje starou pověst, jak se synové biturgského krále Ambigata rozešli – Sigoves do Hercynského lesa a Beloves do Itálie

Gaius Julius CaesarZápisky o válce galské – objevují se i zeměpisné názvy

Klaudios Ptolemaios – píše o zeměpisných názvech (oppida, města) – výklad E.Šimek

Pomponius Mela, Lukianus ze Samosaty (zpravodajové našeho letopočtu – 1.st.n.l.- 2.st.n.l.)

podle písemných pramenů byly Keltové barbarský národ propadající opilství

byli ale ctěni jako dobří bojovníci

 

Historický vývoj

474př.n.l. Insubriové, Senoni a Bójové obsazují severní Itálii a poráží Etrusky

4.st. – přešli Keltové Alpy a útočili na Řím – 387př.n.l. (Kapitol zůstal nedobyt)

3.st. – výprava Keltů do Řecka a Bulharska – 279př.n.l. (neúspěšné obléhání Delf)

pokračovali v útocích až do Malé Asie, kde založili Galatii (Tektoságové)

285př.n.l. – Senoni poraženi Římany, 225 – Keltové opět poraženi

2.st. – římská republika vytlačila Kelty z Itálie na sever, 189př.n.l. – severní Itálie se stává římskou provincií – 118př.n.l. založena provincie Galia Narbonensis

literatura: Filip, J. 1956: Keltové ve střední Evropě.

 

Dějiny našeho území

první zmínka u Poseidonia z Apameie: střet Kimbrů a Teutonů s Bóji (-113). Bójové Kimbry odrážejí.

Liviova zmínka o cestě Segovese do Hercynského lesa: Novotný neuznává tuto verzi. Jižní Čechy podle něj byly pravlastí Keltů a neměli tedy kam chodit.

odchod Bójů: asi v 1.st.př.n.l., po střetu s Dáky (Burvista) – 60-63přn.l. – Bójové poraženi a napadají Noriky. Po boku Hevétiů bojují s Caesarem a za jejich statečnost jim Caesar dává sídelní místo po Haedujích

nájezdy Germánů: Bójové jsou za zenitem své moci a neodolávají nájezdům Germánů a odcházejí. Kotinové mizí v Uhrách.

 


Keltské kmeny

Keltové byli nejednotní a často migrovali

Bójové: původně v povodí Loiry, potom se přemístili do Boiohéma – Hercynského lesa, pak zase do severní Itálie, dostali se i do Horní Panonie a v roce –58 táhli do Galie

Volkové-Tektoságové: jsou uváděni v jižní Francii, na Moravě a v Malé Asii

Kotinové: uváděni na Slovensku (Tacitus), v Panonii (přesídleni za to, že nepomohli Marcu Aureliovi proti Markomanům, snad jsou zobrazeni na sloupu Marca Aurelia), železáři

Další kmeny: Haeduové (Bibracte), Biturgiové (Avaricum), Arverni (Gergovia), Allobrogové, Senoni, Belgové, Britové, Helvetiové, Vindelikové (Bavorsko, Manching), Nravistové (Panonie), Skordiskové (v okolí Bělehradu), Tauriskové (Alpy), Cenománi, Insubriové (Itálie), Treverové, Sályové

 

 

Keltské jazyky

pevninská skupina:

nedochovala se

ostrovní skupina:

goidelské neboli gaelské dialekty

irština, skotština, bretonština, welštiny

do vyšších vrstev pronikla znalost řečtiny a později latiny, což ovlivnilo keltské dialekty

písmo se nezachovalo, i když ho druidové znali (zakazovali psát z náboženských důvodů)


Periodizace

Ch.Thomsen – doba kamenná, bronzová a železná

1858 – nalezena lokalita La Téne u Neuhatelského jezera ve Švýcarsku (předtím se doba nazývala – železná předřímská)

1872 – H.Hildebrandt  rozdělil dobu železnou na halštat a latén

kontrast mezi středoevropskou chronologií (česká, německá) a francouzko-švýcarskou

 

Otto Tischler – periodizace podle nákončí mečů a podle spon

L I. –  spona s volnou patkou (400-300)

L II. – spona s spojené konstrukce (300-100)

L III. – spona s rámcovým zachycovačem (100-0)

 

Paul Reinecke (1902)                                          

LT A:         500-400 – časná (bohaté mohyly, importy)

LT B:         400-300 – stará (plochá keltská pohřebiště, kultura se uniformuje – Münsingen)

LT C:         300-100 – střední

LT D:         100-0 – pozdní

 

David Viollier na základě výzkumu v Münsingenu

LT Ia:        450-350

LT Ib:        350-325

LT Ic:        325-250

LT II:         250-50

používáno jen pro Francii a Švýcarsko

 

Francois Déchelette (přeložil Píčovu monografii o Stradonicích do francouzštiny)

L I: 500-300

LII:            300-100

LIII:           100-0

 

Richard Pittioni

LT A, LT B, LT C1, LT C2, LT D – používáno především v Rakousku

 

Werner Krämer podle výzkumu v Manchingu

LT A, LT B1, LT B2, LT C, LT D1, LT D2 (poslední dva stupně podle Manchingu)

 

Polenz podle výzkumu v Dünzenbachu       Werner Stöckli dle pohřebiště v Tesinsku

LT A                     450 – 385/370                        450 - 365

LT B1                   385/370 – 300                        365 - 280

LT B2                   300 – 225                               280 - 215

LT C1                   225 – 150                               215 - 150

LT C2                   150 – 75                                 150 - 75

LT D                     75 – 0                                     75 - 0

 

Paul Jakobstahl

raný styl keltského umění – 450-350

zralý sty (waldagesheimský) – 350-300

plastický styl

 

 

Jan Filip (nepřijal Reineckeho) – Keltové ve střední Evropě, 1956

I     do r. 400 – období před velkou expanzí

II   400-250 – období expanze

III  250-125 – období konsolidace

IV  125-50 – rozkvět oppid

V   50-0 – úpadek oppid a konec keltské moci

Rámcová periodizace dle Filipa: rozčlenil Raineckeho stupeň B na dvě subfáze

stupeň duchcovský (LT B)

horizont spon s velkou patkou (LT B)

spony spojené a otevřené konstrukce (LT C)

Rámcová periodizace dle fortifikace:

velmožská sídla (6.- 4.st.)

absence opevnění – Filip je neznal (4. – 2st.)

oppida

 

Jiří Waldhauser na základě pohřebišť

LT A

LT B1        - rozdělil na subfáze: a (předuchcovský horizont), b, c (vlastní duchcovský horizont)

LT B2a, LT B2b

LT C1a, LT C1b

 

Miloš Čižmář podle hrobové výbavy

LT A2

LT B1

LT B2

LT B2/C1

LT C1

 

Jiří Meduna pro Moravu na základě sídlišť

LT A2 (450 – 370)

LT B1 (370 – 300)

LT B2 (300 – 225)

LT C1 (225 – 150/120)

LT C2 (150/120 – 75)

LT D1 (75 – 0)

LT D2 (75 – 0)

 

Jan Bujna pro Slovensko

LT A

LT B1 (chudá materiální základna)

LT B2 (velký počet hrobů)

LT B2/C1 (přechod k mladému laténu)

LT C1 (subfáze a, b)

LT C2

LT D1

LT D2

 

B. Benadik pro Slovensko

přepracováno kvůli objevu LT A

 

 

Absolutní data doby laténské

 

LT A

nálezy z Porýní:

Waldasgesheim (řecké vědro datované do roku 300př.n.l)

Kleinaspergle (černofigurový řecký šálek datovaný do roku 450přn.l.)

Dürnberg ( řecká keramika z roku 425př.n.l.)

LT B1

celky z Itálie:

Monte Fortino (řecká keramika z 2.pol.4.st.)

Fillotrano ( řecká keramika z let 320-310)

LT B2 – LT C1

Istmir-Korint – chrámový areál, kde byl objeven nánožník s hladkými polokoulemi společně s řeckou keramikou z 2.pol.4.st.

Certello u Bologne (bronzová konvice z přelomu 3./4.st.)

Pergamonský oltář (reliéf datovaný do roku 190-181přn.l. – zobrazeni Keltové se štíty a zbraněmi)

 

Dendrochronologie:

La Téne – nález dřevěného štítu datovaný k r.229př.n.l. (LT C1)

Tille – dřevo z mostu datované do let 120 – 115př.n.l (LT D1)

Hefelbach-Schmieden – dřevo nalezené v šanci datované k roku 123př.n.l (LT D1)

Manching – dřevo z brány datované do roku 105př.n.l. (LT D1)

 

 


Vývoj bádání

Čechy

20. – 30.léta – objeveny první keltské hroby

Anton Fassl, Robert Weinzierl prozkoumali 138 hrobů v Jenišově Újezdu

J.L.Píč zahrnul Kelty do svých Starožitností (1902), první zpracoval Stradonice

Jan Filip – v roce 1956 vydává Keltové ve střední Evropě, uvádí z Moravy 158 nekropolí

A.Zápotocký, A.Rybová, J.Drda, J.Waldhauser, N.Venclová, L.Jansová, J.Sejbal,…

 

Morava

nejstarší keltská naleziště – Rajhrad (1838), Blučina (1848)

I.L.Červinka„O moravských laténských nálezech“ (jen 20 kostrových hrobů + náhodné nálezy z celé Moravy) – předpokládal, že docházelo jen k obchodu s Kelty)

považoval Kelty za Germány („Kultura galská na Moravě“ – 1914)

rozdělil latén na: kulturu marunskou (400-100) a stradonickou (100-0)

Chleborád, Procházka – další výzkumy – Bučovice, Křenovice, Holubice

L.Niederle – 1909 – „O datování galské kultury u nás.“

A.Procházka – 1937 – „Galská kultura na Vyškovsku.“ nejdůležitější pramen do poválečného období

J.Poulík – 1942 – Brno-Maloměřice (kostrové pohřebiště), Pustiměřské Prusy

1936 – Ponětovice (žárové pohřebiště)

J.Filip – 1956 – „Keltové ve střední Evropě.“

Emanuel Šimek„Poslední Keltové na Moravě“ (1958)

F.Lipka – 1909 – uvedl do literatury Staré Hradisko (další výzkumy: Červinka, Rzehák, Böhm, Skutil)

Meduna – podrobný přehled doby laténské na Moravě – Pustiměřské Prusy („Doba laténská na Moravě“), Staré Hradisko

K.Ludikovský – výzkumy: Blučina, Lovčičky, Mistřín, Velké Hostěrádky

 

Slovensko

Jan Eisner – 1922 – „Laténské památky na Slovensku“

1933 – „Slovensko v pravěku“

J.Benadíková – jihozápadní Slovensko

Blažej Benadík (+ Vlček, Ambros) – „Keltské pohřebiště na jihozápadním Slovensku.“

Karol Pieta – púchovská kultura (Liptovská Mara)

 

 


Pozdní halštat

6.st. – u Keltů se konstituuje aristokratická vrstva (projevy v bohatých hrobech)

oblast horního Rýna

luxusní importy a jejich napodobeniny (etruské zobákovité konvice) – dálkový obchod

hradisko: Heuneburg(3ha, velké domy, bastiony… - forma na odlévání bronzových ataší na zobákovité konvice)

pohřebiště: Magdelienberg (126 hrobů z pol.6.st.), Hochdorf

Časný latén

centrum se přesouvá na střední Rýn

hroby: Shwarzenbach (mísa ze zlata, zobákovitá konvice, picí roh), Rodenbach (zobákovitá konvice, meč, kantharos, zbytky vozu a postrojů ), Weisskirchen (bojovník s bronzovým stamosem a zobákovitou konvicí), Reinheim (mohyla, hrob ženy a zobákovitá konvice s aplikací bradatého kentaura – analogie ve Waldegesheimu, mnoho zlatých šperků, bronzové zrcadlo s antropomorfní rukojetí, jantarový amulet, bronzová soška), Hochscheide, Waldagesheim (dvojhrob, zlaté šperky, toreutika, zbytky vozu a koňských postrojů) - hranice mezi LA/LB = waldargesheimský styl, Kleinaspergle (O.Fraas, zlaté šperky, zobákovitá konvice, zlaté kování picích rohů s aplikacemi beraních hlaviček) Glauberg (dva bohaté hroby v mohyle: zobákovitá konvice, meč, štít, zlatý nákrčník), Erstfeld (depot zlatých šperků)

 


LA (časný latén)

 

140 pohřebišť z ohoto období

jižní a západní Čechy

oblast patřící k pravlasti Keltů

pohřebiště:

mohyly a i plochá žárová pohřebiště (popelnicová nebo skříňková úprava)

bohaté hroby obsahují dvoukolové vozy a importy nádob

mohyly: Hradiště u Písku (2 mohyly z 2.pol.5.st. – zobákovitá konvice, mísa s plochým dnem a svislou stěnou, několik zlatých mincí a bronzový rošt), Chlum u Zbiroha (J.L.Píč - mohyla z 5.st., mísa s plochým dnem a svislými stěnami), Chýnov u Libčic, Lelkovice u Berouna, Mirkovice (situla, ataše)

žárové: Nynice (114 žárových hrobů, Šaldová), Manětín-Hrádek (E.Soucká, hrob se čtvercovým příkopem, dvoukolový vůz), Královice u Plzně (F.X.Franz), Hořovičky (bronzové faléry, dvoukolový vůz), Dražičky (meč s rytou výzdobou)

hroby hořejanského typu = ploché (ve středních a jižních Čechách) – Chlum

sídliště:

Věnec u Ulčovic – hradisko

Vladař u Manětína – složitý fortifikační systém (import nožky z trojnožky)

v západních Čechách končí osídlení už v LA a začíná až v LD

v jižních Čechách končí osídlení už v LA a začíná v LC

severozápadní Čechy

víc žírových než mohylníků

sídliště:

Radovesice (Waldhauser v 70.letech objevil 500 objektů, kolkovanou keramiku, mísu s labutěmi), Hostomice (P.Budínský v 70.letech objevil 100 objektů – zahloubených i nadzemních), Droužkovice (Z.Smrž objevil dvorec 8000m s palisádovým žlabem, výrobní činnost, luxusní zboží, bronzová soška, analogie sídliště v Bavorsku, dat. HD2/3 - LA), Krašovice (Soucká, dvorcová zástavba, osídlení od halštatu do středověku)

střední Čechy

pohřebiště:

mohyly: Chýnov u Libčic, Želkovice u Berouna

žárová: Hostýn u Mělníka

sídliště:

Dolní Břežany (kolkovaná keramika, spony, 5.st.), Chýnov u Roztok (depot železných spon, Roslovská-Vojtěchovská)

hradiště: Závist u Prahy (1967 – 1990 – výzkum: Böhm, Filip hledali Marobudův palác. V LA opevněné hradbou, 6 kamenných staveb obdélníkového půdorysu, jedna stavba trojúhelníkového tvaru. Na sklonku LA planýrka a na ní opevnění, ale bez zástavby – konec osídlení. Nejstarší duchcovská spona u nás.)

Morava

na severní Moravě zatím přežívá Plátěnická kultura

neexistují zde velmožské hroby (žádné importy), jen ojedinělé hroby a žádná pohřebiště

sídliště:

dobře zpracovaná

Horní Heršpice (Enderová), Slavíkovice (Enderová), Šakvice (Horálková, nadzemní stavba), VyškovHorálková, Koryčany, Otaslavice

hradiska: Černov u Ježkovic (E.Šimek ho považoval za pozdně laténské, hradba typu preist 4m široká s čelními kamennou zdí bez kůlů. Depoty železných předmětů: 1.depot: 2 sekery a dva srpy; 2.depot:  kladivo, radlice, sekery, dláta, klíč; část žernovu, poblíž objeven lom na materiál k výrobě žernovů; zánik požárem – druhá keltská vlna), Kramolín (nález bronzových spon s ptačí hlavičkou)

Slovensko

pohřebiště:

Stupava (Eisner), Bučany (kostrové pohřebiště, 36 hrobů), Bratislava-Dúbravka (sídl.)

 

Keramika:

tuhovaná, s plastickou lištou a kolky pod hrdlem, kolky i uvnitř nádob

lahvovité tvary s kolky na plecích, mísy se zataženým okrajem nebo esovitou profilací

v ruce dělaná keramika: hrnce s plastickou páskou a důlky pod hrdlem

Spony:

střelická spona

s ptačí hlavičkou (Kramolín, Otaslavice)

LB – LC1 (Etapa plochých keltských pohřebišť)

 

před polovinou 4.stol. příchod druhé keltské vlny (osídleno Brněnsko, Slavkovsko

v LT B2 jsou na Moravě nálezy z jihovýchodu (příchod Volků-Tektoságů)

 

Rozšíření:

západní skupina: moravsko-česko-bavorská

východní skupina: Karpatská kotlina

 

Pohřebiště:

pohřebiště jsou protáhlá S-J, ve vyšších polohách

hroby hustě vedle sebe, ale nepřekrývají se (původně označeny)

časté dvojhroby: J.Meduna je dělí na kostrové a birituální (znatelná sociální diferenciace), chudý bývá nad bohatým, žárový nad kostrovým

natažená poloha s hlavou k severu, někdy nohy překřížené v kotnících, ruce podél těla, někdy v klíně, maso k jídlu jako milodar

na Slovensku orientace J-S, jámy jsou velké a je tam až několik desítek nádob (Na Moravě málo a v Čechách skoro vůbec)

existují i anomální pohřby (skrčená poloha, na boku…) – výklad náboženský nebo sociální (hroby jsou chudé)

hrobová jáma 2 metry x 80cm, ale mohou být i větší, rakve z kmenů nebo jen desky, orientace S-J, v Dolním Rakousku kamenná úprava

LB – převládají popelnicové hroby, ale od LC už jámové (Mistřín) – jsou jámové (do jámy vhozena kremace i přepálená keramika)

objevují se i čtvercové příkopy kolem hrobů (Domamyslice, Slavonín) nebo kruhové (Polarikovo, Holiare - Benadik)

vykrádání a devastace hrobů – Pavlov, Dubník

Vícemilice – trepanovaná lebka

hroby:

bojovnické

bohaté

s průměrnou výbavou

s chudou výbavou

bez výbavy

Hrobová výbava:

bojovnické hroby (jiná orientace) – meč, kopí, štít (každý muž měl zbraň kromě dětí a starců)

nánožníky, nákrčníky, sapropelitové a skleněné náramky

ženy: více bronzových spon, opaskové garnitury

muži: dvě železné spony

upřednostňují levou ruku

maso zvířete většinou volně, někdy v nádobách

průměrný věk – 40 let

LT B1: (většinou bronzové)

spony:

duchcovská - podle naleziště v Duchcově (1882) – bronzový kotel naplněný 1600 předměty – Tobiáš, Berger; münsingenská, certoská, s volnou patkou


nákrčníky:

s pečetítkovými hlavicemi, pseudopečetítkové, s terčovými hlavicemi, s očky a háčkem, skleněné perly

náramky:

esovité, sedlovité, se zesílenými konci a středem, s drobnými vývalky

prsteny:

páskové (Sobotovice – zlatý)

LT B2: (většinou železné)

spony:

mladé duchcovské, mladé münsingenské, s kuličkou na patce, bubínkové, spojené konstrukce, s terčovitou patkou

náramky:

osmičkovitě vinuté, s dutými polokoulemi, dvojnáramky, sapropelitové, s filigránovou výzdobou

nánožníky:

s dutými polkoulemi, housenkovité s bradavkovitou výzdobou, s velkými vývalky

prsteny:

sedlovité

opasky:

celokovové (ženské), kruhové (mužské)

LT B2/C1

spony:

spojené konstrukce, s terčovitou patkou a filigránovou výzdobou

LT C1

spony:

spojená konstrukce (dvě kuličky na patce)

nákrčníky (skoro se neobjevují)

náramky:

s hranolky a vybíjenými kruhy, skleněné, s přesahujícími konci

nánožníky:

z dutých plasticky zdobených polokoulí

opasky:

z destičkových článků a se zoomorfní záponou (ženské), ploché s vybíjenou výzdobou (mužské)

Zbraně:

LT B1 – meče uloženy u ramene, LT B2 u boku (Ponětovice, Charváty)

LT B1 – opasky kroužkové, LT B2 už celokovové opasky

Kopí – v LT C1 – mírně vykrojený list

Keramika:

LTB1                    plastická žebra, obrácené C pod okrajem, mísy kolkované na hrdle

LTB2                    esovité mísy, situly mají žebro na hrdle, červené malování nebo tmavý povrch

LTC1                    svislé rýhování, lahvovitá váza, váza na nožce – maarská váza, kalichovitá mísa, vlešťovaná výzdoba, C pod okrajem

 

 

 

 

 

 

 

Čechy:

přes 400 pohřebišť

Jenišův Újezd (přes 132 hrobů, skupinové pohřebiště, zbytky textilu, A.Fassl, Weinzierl, Waldhauser), Kutná Hora-Karlov (Valentová, 48 kostrových, jeden žárový, jedna žena pohřbena ve skrčené poloze – měla degenrovanou páteř), Radomyslice, Letky, Tuchomyšl (9 hrobů), Praha, Tišice, Makotřasy (K.Žebera, A.Knor, 21 kostrových hrobů)

Morava:

180 pohřebišť

Křenovice (Procházka, 38 +), Mistřín (36 +), Holubice (Procházka), Ponětovice (Poulík), Maloměřice (Poulík), Domamyslice (čtvercový příkop), Nechvalín (19 hrobů), Blučina (20hrobů), Pustiměřské Prusy (19 hrobů), Bučovice (20 hrobů), Ptení, Moravský Krumlov-Branišovice

Holubice (77 hrobů), Maloměřice (76 +) – největší na Moravě

lit.: Procházka, 1937: Gallská kultura na Vyškovsku.

Slovensko:

Velká Maňa (145 hrobů, Benadík), Chotín (asi 50 hrobů, hrob řemeslníka - kováře), Malé Kosihy (105 hrobů, Bujna),Polárikovo, Dubník (33 hrobů)

začátek pohřebišť až v B2 (vliv švýcarské oblasti)

v LC1 – žárová pohřebiště – Holiáre (kruhový příkop)

 

Sídliště:

Meduna: Die latenzeitlichen Siedlung in Mähren, 1980

 

Morava:

Podyjí (180m.n.m.), Lysická sníženina (30m.n.m.)

Strachotín (LB – LD, hrnčířské pece, 23 objektů), Velké Hostěrádky (LB – LD, 25 objektů, zahloubených s kůly na ose, existence nadzemních domů, Ludikovský), Mohelnice (LB2, 5 zahloubených chat), Vracov (leteckou prospekcí zachycenou sídliště – 50 objektů) Bořitov (Ludikovský, Čižmář, nadzemní domy), Mistřín (8 objektů)

Drnholec(Čižmář, Jelínková), Ptení, Milovice – sídliště založená na zelené louce v pozdním laténu

 

Slovensko

Nitra-Šidolka (Točík, Chropovský)

 

 

Čechy:

Bílina (Waldhauser, LB1, dvorec, obytné + hospodářské stavby, nález 12 dospělých jedinců), Rodovesice (Waldhauser, LA i LD), Lovosice (Salač, LC2/D1, na zelené louce, sklo, malovaná keramika, importy, výroba žernovů, hrnčířská produkce, dláždění cest)

 


Keltská stavení

zahloubené chaty obdélníkové s vchodovými výčnělky, ohniště uprostřed

osady podél řek

na oppidech jsou zahloubené chaty u dvorců – výrobní objekty, obytné stavby na oppidech jsou nadzemní

dlouhé halové domy (Radovesie, Dolní Břežany, Bořitov) – většinou dvoulodní o velikosti 20-30m (jednolodní mají jen 8m)

Sídlištní objekty:

I.a) chaty s kůly na středové ose

typ A: dva kůly na delší ose (sedlová střecha), 3-5 x 2-3m

typ B: čtyři kůly v rozích

typ C: bez konstrukce střechy (jen základové žlábky)

typ D: dva kůly na delší ose doplněné středovým kůlem

typ E: objekt se změtí kůlových jamek

I.b) chaty s kůly na středové ose s vchodovým výklenkem

II.) zásobní jámy (jen málo)

III.) velké nepravidelné hliníky (8x5m)

IV.) nadzemní domy

 

Keramika na sídlištích

jižní Čechy = grafitová

střední Čechy = drsněná

východní Čechy = grafitová (méně tuhy než v J, ale více než ve stř.)

Waldahauser, Salač, Meduna, Filip

 

LTA                      lahvovité tvary, situly, napodobeniny etruských zobákovitých konvic, čočkovité tvary, mísy se zataženým okrajem nebo s esovitou profilací

tuhová

kolkování, obloučky, girlandy, důlky, motiv běžícího psa

LTB1                    plastická žebra, obrácené C pod okrajem, mísy kolkované na hrdle

LTB2                    esovité mísy, situly mají žebro na hrdle, červené malování nebo tmavý povrch

LTC1                    svislé rýhování, lahvovitá váza, kalichovitá mísa, vlešťovaná výzdoba, C pod okrajem

LTC2        jemná keramika, hrdlo odsazeno od výdutě, bez žeber

LTD          vlešťování + zdrsněná výduť


LC2 – LD1 ( Etapa keltských oppid)

 

Bádání:

Bittel, Collis, Dehn, Schaff, Taylor

Vznik:

nový prvek ze Středomoří (vliv řeckých kolonií – Masilia)

podněty ze severní Itálie (pravděpodobně v 80.létech 2.st.př.n.l.)

Význam:

městská dvorcová zástavba a specializovaná výroba (Manching)

v Bádensku-Würtenbersku v 1950 nepotvrzena dvorcová zástavba – každé oppidum mělo jiný charakter

Vnitřní zástavba:

dvorce, cesty, opevnění (murus galicus), klešťovité brány

Opevnění oppid:

murus gallicus – dřevěná roštová konstrukce spojovaná železnými klíny a vysypaná hlínou a štěrkem; v čele byla postavena na sucho kladená kamenná zeď

typ Fécamp – hliněný sypaný val

typ Kelheim (tzv.Prositzmauer) – opevnění  se svislými kůly a kamennou plentou

typ Preist – kamenná zeď bez čelních kůlů

Oppida:

většinou opevnění typu Fécamp (nazýván i typem belgickým)

Rakousko (Linec, Saltzburg, Oberreisenberg)

Bibracte, Alesie (u ní římské obléhací tábory), Taradunum (bez nálezů), Hildengraben (největší sídliště v Evropě, 1600ha), Kelheim (600ha, u zdrohů železné rudy), Manching (nížinné, 380ha), Altenburg-Theinau (233ha, 1935 E.Vogt, patřilo asi Helvetiům), Donnersberg (240ha, dvě předhradí, pět klešťovitých bran a hradba typu Preist), Steinsburg (z pramene potoka vytvořen v areálu rybník)

Manching:

v 50.létech Krämer první výzkumy, další výzkumy 1980-84, 90.léta

murus galikus, schitzmauer, klešťovitá brána, domy(30-40m), špýchary, pece, temply, malé domy (10m), dřevěm vyložené studny…

v C1 – neopevněné, v C2 – opevněné

v Maďarsku oppida končí (Šoproň)

 

Výzkumy u nás

Filip, BöhmMaršice, Třísov, Hrazany

J.L.Píč – monografie o oppidech

1908 – první výzkumy

Drda-Rybová: „Keltové a Čechy, 1998.“ (zpracovány Stradonice)

Stradonice (Píč, Stocký – po válce) Drda-Rybová: „Keltové a Čechy, 1998.“

80ha, 200 kusů mincí (poklad)

Hradisko u Lhotic (Schneider)

Třísov (Streitová, Břeň) „Břeň, 1966: Třísov, keltské oppidum.“

26ha,  dvě akropole, zbytky otkogonální stavby (svatyně)

výzkum 1959 (Břeň)

Závist u Zbraslavi (Šimek, Prošek); „Motyková, Drda, Rybová, 1978: Závist. Keltské hradiště ve středních Čechách.“

170ha

valy se zachovaly do výšky šest metrů, stála tu kamenná stavba (snad svatyně)

zánik s příchodem Germánů

Nevězice (Drda - 1980)

Výzkum v letech 1949-50

Hrazany (Jansová, 50.léta) lit. „Hrazany, das keltischen oppidum in Böhmen, 1986, Hrazany, kelstké oppidum na Sedlčansku, 1965“

dvorce, terasové domy

tři stavební fáze

 

Morava

Staré Hradisko (Böhm 30.léta, Skutil 30.léta); „Meduna, 1970: Staré Hradisko.“ (60.a70.léta), od roku 1983 M.Čižmář

37ha, dvě fáze opevnění: 1.fáze – kamenná zeď s kůly a hliněný násyp chráněný příkopem; 2.fáze – 5m před starou zdí nová zeď s násypem a roštovou konstrukcí; asi 50 dvorců (2500obyvatel). Jeden z dvorců prozkoumán: ohraničen žlábkem a kamennými cestami, uvnitř areálu jámy, hrnčířské pece, cisterna…

Hostýn („Ludkovský: Hostýn.“), Maška, Kříž, Šimek, Ludikovský

depot kos a dvě keltské mince

Kotouč u Štramberka – snad to bylo oppidum, 12ha (Čižmář)

Pohansko u Břeclavi (Poulík)

nejvýchodnější oppidum u nás

Bratislava – 80 nalezišť (doklady mincí a hradeb)

Zemplín

 

Zánik oppid (pol.1.st.)

ekonomické a politické důvody, narušení dálkového obchodu

zánik poklidný (př.Bojové odešli bez střetů)

Zemědělství, chov, řemesla v C2 – D1

nové nástroje ze železa: kosy, radlice, krojidla, rotační mlýny řeckého typu (obdélníkové)

oppida v Čechách jsou mimo zemědělská území (dovoz obilnin – špýchary, keramické zásobnice)

živočišná složka:

Staré Hradisko, Mistřín, Závist, Bořitov, Velké Hostěrádky

dominuje tur, prase, ovce, méně kůň, pes, koza

lov a sběr jen málo (jen asi 2%) pozn: púchovská kultura má víc lovu

hrnčířství:

dvoukomorové vertikální pece s roštem – Staré Hradisko, Strachotín (baterie čtyř pecí),  Komárno, Radovesice

objekty na přípravu keramické suroviny – Milovice, Komořany

grafit (lit. M.Hlava), z jižních Čech se dovážel až na Břeclavsko (Milovice– nález dílny, kde lez sledovat zpracování grafitu – značka dvou vlnic) – nejrozšířenější v laténu, dovážen surový; grafitová hlína – jihozápadní Morava, Dolní Rakousko, Jeseníky, jižní Čechy

technická keramika bez grafitu

keramika obsahuje značky (kuří nohy) – na Moravě asi 115 značek, vždy jedna značka koncentrována v jedné oblasti (Haná – obrácené C, Staré Hradisko – ondřejský kříž) – kostěné razidlo s koncentrickými kroužky (Tvarožná, Polešovice)

železářství:

hutnictví a kovářství (Pleiner, Salač, Venclová)

pece – Mšec, Mšecké Žehrovice (N.Venclová)

pece se moc nedochovaly, asi byly málo zapuštěné

kladiva, kleště pilníky, nálezy struzky, hřivny, dyznové cihly (Brno-Obřany)

kovolitectví:

Pavlov (J.Horálková) – nález tyglíků

Maloměřice (nález tyčinkového ingotu)

Bořitov, Mistřín – doklady zpracování zlata

Staré Hradisko – polotovary předmětů a spon

šperkařství:

sklo (antropomorfní a maskovité korálky – N.Venclová) – čím tmavší, tím mladší

od C1 skleněné náramky (různobarevné – natavování nití)

sklo v Evropě: Gebhard (Manching), Hevernik, Venclová

tyglíky (typologie – Waldhauser): vaničkovité, kornoutovité, miskovité

kadluby: ztracená forma, na hřivny, mincovní destičky

kamenictví:

žernovy – Staré Hradisko: čedič z Kunětické Hory do V Čech a Moravu, porfyr z Velkých Žernoseků do středních a severozápadních Čech

kamenné brousky z křemencového pískovce

jantarové předměty:

Staré Hradisko – překladiště jantaru

výroba čtyř druhů jantarových korálků (vývoz do Akvileje)

sapropelit:

Mšecké Žehrovice (specializovaná výroba náramků) – J.Neustupný

Břeň, Mrázek

mincovnictví:

J.Sejbal, Kolníková

Staré Hradisko – vážky na odlévání střížků, tři razidla, 10 mincí: napodobeniny makedonských statérů, falešné mince s bronzovým jádrem a zlatou fólií, střébrné mince s koněm cizí ražby – Biatec s římský bronzový quadrs

doklady obchodu:

importy z Čech (drsněná keramika)

importy z adriatické oblasti (Staré Hradisko – sklo, toreutika, mince, amfory, kosti osla; Ptení – depot bronzových, skleněných a jantarových předmětů)

importy z Podunají (ucho kantharu)

emailérství, sklářství (dovoz suroviny ze Středomoří), dřevozpracovatelství, výroba dřevěného uhlí, textilnictví, KPI (hrací kostky), zpracování kůží


 

Viereckschanze

jako první je rozpoznal P.Reinecke, jako svatyně je interpretoval v roce 1931 F.Drexer

Wieland, Bittel, Schieck, Müller

čtvercové opevněné areály bez zástavby, obsahují až 30timetrovou šachtu (obětní)

asi 100 x 100m, brány na východě

zřejmě jde o svatyně

Klaus Schwartz – shromáždil všechny viereckschanze v Bavorsku

Holzhausen – objev šachty, Arnsdorf, Norheim (řídká zástavba kůlových domů)

U nás:

Mšecké Žehrovice: kamenná plastika muže (I.Borkowsky, 1943). Natálie Menzlová zkoumala tuto lokalitu: industriální sídliště, v jehož areálu bylo čtvercové opevnění (190x195m) – C1, 1935 J.Neustupný prozkoumal dílnu na výrobu sapropelitových náramků

Ludéřov

Markvartice – problematické

u nás je jich celkem 14, ale jsou nejisté

 


Germánské vlivy v keltských nálezech

Od B2 – germánské vlivy, od C1 – styky s Germány

 

Východogermánská oblast

 

Przeworská kultura

v Polsku (3.-4.st.) z jestorské kultury, z kultury zvonových hrobů vznik przeworské kultury

migrace do celé Evropy

doklady u nás:

Kobylská skupina (Čechy)

Staré Hradisko – jen doklady obchodu

keramika s hráněnými okraji

Dolany – hrobové nálezy

Západogermánská oblast

 

Podmokelská skupina

pohřebiště Podmokly (Mähling to publikoval, 100 hrobů) – popelnice překryté miskou, Křesice, Neštěmice (30.léta Neustupný a Svoboda, 50.léta Mašek – dvorcová zástavba)

složka: germánská (jastorfská, przeworská), halštatská (wilendorfká, bylanská), keltská (hlavně spony)

podmokelská skupina se šíří podél Labe - Libochovany

LB2-LC1

Kobylská skupina

LC2-LD1

severní Čechy

složka laténská a germánská (železné zápony tyčinkového tvaru)

v pozdním laténu – jihobavorská skupina – pronikání Germánů do Podunají

1968 – Meduna upozornil na výskyt germánských památek i na Moravě:

Dolany (Kalábek, pohřebiště)

Staré Hradisko  prvky przeworské kultury

Milovice – keramika z Karpatské kotliny

Vyškov – germánská keramika

 

Púchovská kultura (LB2-0)

Malopolsko, Slovensko, SV Morava, vysoké nadmořské výšky (1000m.n.m.)

návaznost na lužickou kulturu

K.Pieta (1982) rozčlenil púchovskou kulturu na:

předpúchovský horizont

starší fáze púchovské kultury

konec púchovské kultury

přežívání Liptovské Mary

rozpoznal ji roku 1937 Eduard Beninger při výzkumu eponymní lokality Skalka u Púchova

na Moravě jen v C2-D2 (asi expanze)

hradiska: Liptovská Mara (+ kultovní stavba) – Pieta se zde snaží o skanzen, Provodov, Jesenice, Požaha – hlavně keltská a púchovská složka (výzkum v 60.a80.letech, násilný zánik, 25 spon – spojené kce., Almgren 65, lžičkovité… lovná zvěř)

hlavně železářství (struzky, nástroje), nejsou známá pohřebiště (snad jámová?)


Literatura:

 

Monografie o Keltech:

Drda, Rybová, 1998: Keltové a Čechy.

Duval, 1998: Les Celtes.

Filip, 1956: Keltové ve střední Evropě.

Filip, 1959,1995: Keltská civilizace a její dědictví.

Green, 1996: The Celtick World.

Kruta, Szabó, 1979: Die Kelten.

Mauduit, 1979: Keltové.

Pauli, 1980: Die Kelten in Mitteleuropa.

Pleiner, 1979: Otázka státu ve staré Galii.

Schlinke, 1988: Kelten in Österreich.

Schmidt, 1986:Geschichte und Kultur der Kelten.

Šimek, 1934: Keltové a Germáni v našich zemích.

Šimek, 1958: Poslední Keltové na Moravě.

 

Pohřebiště:

Benadík, Vlček, Ambros, 1957: Keltské pohrebiská na juhovýchodnom Slovensku.

Zápotocký, 1973: Keltské pohřebiště v Litoměřicích.

Poulík, 1942: Das keltischen Gräberfeld von Brün-Malmeritz.

Meduna, 1960: K otázce dvojhrobů na moravských laténských pohřebištích.

Meduna, 1962: Laténské pohřebiště v Pustiměřských Prusích.

Meduna, 1962: Laténské žárové hroby na Moravě.

 

Sídliště a oppida:

Břeň, 1966: Třísov. Keltské oppidum.

Budinský, 1997: Výzkum prakeltské osady u Hostomic v letech 1970-77.

Čižmář, 1984: Keltské oppidum Staré Hradisko.

Jansová, 1996: Hrazany. Keltské oppidum na Sedlčansku.

Jansová, 1988: Studny na laténských oppidech.

Meduna, 1970: Staré Hradisko.

Meduna, 1980: Die Latenzeitlichen Siedlungen in Mähren.

Motyková, Drda, Rybová, 1978: Závist. Keltské hradiště ve středních Čechách.

Rybová, Drda, 1994: Hradiště by Stradonice.

Salač, 1996: O hospodářství, oppidech a Marobudovi.

Venclová, 1998: Mšecké Žehrovice on Bohemia.

Waldhauser, 1993: Die Hallstatt- und Latenzeitliche Siedlung bei Radovesice in Böhmen.

 

Hmotná kultura:

Kolníková, 1978: Keltské mince na Slovensku.

Kolníková, 1991: Bratislavské keltské mince.

Krämer, 1982: Graffiti auf spätlatenekeramik aus Manching.

Kruta, 1971: Le trésor de Duchcov.

Ondrouch, 1958: Keltské mince typu Biatec.

Svobodová, 1983: Bronzové nádoby z keltských oppid v Čechách a na Moravě.

Svobodová, 1985: Antické importy z keltských oppid v Čechách a na Moravě.

Venclová, 1990: Prehistoric Glass in Bohemia.

Zachar, 1987: Keltské umenie na Slovensku.

 

Púchovská kultura:

Pieta, 1982: Die Púchov-Kultur.

Čižmář, 1993: K chronologii púchovské kultury na Moravě.

Pieta, 1996: Liptovská Mara. Včasnohistorické centrum severného Slovenska.